Suck
Mezi labužníky hard-blues-rockové hudby přelomu 60. a 70. let se těší zvláštní oblibě tzv. „jednoalbovky“, tedy skupiny, které se zjevily, vydaly jedno album (u zvlášť šťastných dvě) a pak se za nimi zase zavřely kalné vody. Mezi ty nejzajímavější patří formace z daleké Jihoafrické republiky s názvem Suck.
Mnoho se o této partičce dnes již neví. Existovala pouhých 8 měsíců mezi léty 1970 a 1971, během nichž stihla vydat jednu LP desku a zase v tichosti zaniknout. Skupinu tvořili dva Jihoafričané, Andrew Ioannides (zpěv, flétna) a Louis Forer (baskytara), jeden Brit – Stephen Gilroy (kytara) a Ital Saverio Grande seděl za bicími.
Na začátku roku 1971 ve studiích EMI v Johanesburgu za pouhých 6 hodin nahráli album nazvané Time to Suck. Deska je zajímavá tím, že pouze jediná skladba je autorská, ostatní jsou covery od Grand Funk Railroad, Deep Purple, King Crimson, ale i od Colosseum a Donovana. Vůbec to ale nemusí vadit, protože všechny skladby jsou přepracované a sjednocené do hutného, valivého hard-rockového zvuku s agresivní kytarou a zpěvem za který by se žádný z klasiků té doby nemusel stydět. I ten Donovan zní jako z bran pekelných … Deska vyšla pouze v JAR ve velmi malém nákladu, první oficiální CD se objevilo až v r. 2001 s bonusovou „sabaťárnou“ War Pigs, která se předtím objevila pouze na sampleru Rock Today with the Big Heavies! v roce 1972.
Podle útržkovitých zpráv byli Suck (kteří si, mimochodem, původně chtěli dát jméno Fuck) na jevišti stejní divoši jako ve studiu, včetně obligátního ničení nástrojů a aparatur, kdy se nerozpakovali ani použít připravenou sekyru. Pak není divu, že za rozpadem skupiny byly údajně obavy promotérů, kteří byli pod tlakem konzervativních jihoafrických úřadů.
Ačkoliv za sebou zanechali Suck v historii rocku pouze malou stopu, mohu říci, že je nepřehlédnutelná. Vlastně nepřeslechnutelná. Přívržencům brutálního rachotu, útočícího na nejnižší pudy každého správného rockera mohu jen doporučit!
... (celý článek)
