Spirit vznikli v americkém Los Angeles v roce 1967 a ve své tvorbě mísili vlivy psychedelie, hard rocku, folku, country a jazzu.
Jejich ústřední postavou byl po téměř celou třicetiletou kariéru kytarista, zpěvák a autor Randy California (vl. jm. Randy Craig Wolfe; 20. února 1951 – 2. ledna 1997).
Pocházel z muzikantské rodiny, jeho strýc vlastnil několik klubů a Randy tak mohl vstřebávat různé hudební žánry.
V roce 1966 se Randyho rodina stěhuje do New Yorku, kde má jeho nevlastní otec, bubeník Ed Cassidy (4. května 1923), nasmlouvané koncerty s řadou jazzových hudebníků. Právě v New Yorku se Randy setkává s Jimi Hendrixem (tehdy jako Jimmy Jamesem) v hudebninách, kam si přišel koupit kytaru. Hendrix je jeho hrou velice překvapen a zve jej do své kapely Blue Flames na tři měsíce. Během této doby mu začne říkat Randy California, aby jej rozlišil od druhého Randyho v sestavě – tomu říká Randy Texas. Zázračný talent Randyho ohromí i budoucího člena Steely Dan Waltera Beckera, který ho později uvádí jako svou velkou inspiraci. Jenže právě v té době objeví Hendrixe bývalý baskytarista Animals Chass Chandler a zve ho do Anglie. Patnáctiletému Randymu pro jeho nízký věk nezbude než zůstat v Americe a dodělat školu.
Novou kapelu dává California nakonec s Edem Cassidym. Pojmenují se Spirits Rebellious, podle knihy spisovatele Khalila Gibrana. Dalšími členy jsou již zkušení hráči – zpívající klávesák Jay Ferguson (10. května 1947), který předtím hrál na banjo v bluegrassové formaci The Oat Hill Stump Straddlers. Dále baskytarista Mark Andes (19. února 1948), který působil v Canned Heat. Posledním členem se pak stává John Locke (25. září 1943 – 4. srpna 2006).
Brzy zkracují název na Spirit a v roce 1968 vydávají debutové album. Ze singlu Mechanical World se stává kultovní hit – dostává se na 31. místo v žebříčkách a zůstává v nich osm měsíců. Album jako takové je pak velice originální mix chytlavých i podivných melodií, jazzových improvizací a častých přesahů do všech možných stylů. Jako autor převažuje zpěvák Ferguson, někde vypomohli i ostatní. Kytarovou instrumentálku Taurus si o tři roky později vypůjčil Jimmy Page pro legendární Stairway to Heaven. Ač je harmonický postup i způsob vybrnkávání v obou skladbách takřka identický, její autor California vždy mluvil o Stairway jako o přepracování jeho skladby a ne o krádeži. Spirit začátkem 70.let předskakovali Led Zeppelin a Page, ohromen Randyho hrou, je často na koncertech poslouchal. Později začal používat na pódiu Theremin, protože jej Randy také měl a jednu dobu hrál s LZ na koncertech variaci na skladbu Fresh Garbage.
Jakkoli se odvážný mix písní na prvním albu ukázal nepřijatelný pro masové publikum, Spirit se stává koncertní senzací. Není na škodu zmínit, že Cassidy jako bubeník nevyužívá dva kopáky, což bylo v té době v módě, ale dva pochodové bubny. Ty má mírně naklopené po stranách soupravy a může na ně hrát nejen paličkami, ale i přes speciálně vyrobené pedály. Při sólech odhazuje paličky a hraje jen rukama, což jistě inspirovalo Johna Bonhama a další bubeníky. Jeho vizáž také upoutá – je holohlavý, což mu vysloužilo přezdívku Mr. Skin a stále se obléká do černého.
Ještě v roce 1968 vychází druhé album The Family That Plays Together. Singl I Got a Line on You dosáhne 25 místa v žebříčkách a album se pak umístí na 22 pozici. V tom samém roce stihnou nahrát hudbu pro film Model Shop francouzského režiséra Jacquese Demyho. Soundtrack vychází o mnoho let později, v roce 2005.
O rok pozěji vychází album Clear, které dosáhne na 55 místo. Mají možnost si zahrát na Woodstocku před Jimi Hendrixem, ale jejich manažer jim doporučí, aby se soustředili na přípravu dalšího turné, že prý tento festival nebude ničím vyjímečný. Což nakonec dopadlo přesně naopak a my můžeme jen litovat, že Spirit na Woodstocku chyběli.
Vydavatelská firma Epic po Spirit požaduje další singl. Tím se stane píseň 1984, ovlivněná stejnojmennou knihou George Orwella. Umístí se na 69 místě, což je pro všechny docela zklamání. Navíc se objevují problémy mezi producentem Lou Adlerem a Epic a singl prakticky není nikde k dostání. Skladba se dočkala dalšího vydání v roce 1973 na kompilaci Best of Spirit.
Přes všechny neúspěchy vydávají Spirit v roce 1970 další album, hodnocené jako jejich nejlepší – Twelve Dreams of Dr. Sardonicus. Produkoval jej David Briggs, známý ze spolupráce s Neilem Youngem. Album je koncepční, ovlivněné sci-fi. Kromě jazzových a folkových vlivů jsou na albu i vlivy space rocku. Inspiraci z této desky si vzali i budoucí glam rockové hvězdy T-Rex. Také jde o první rockovou desku, na které je použit nově vyrobený syntetizátor Moog. Album se dostalo na 63. místo a je považováno za důležité art rockové dílo, srovnáváné s Tommym od The Who nebo Dark Side of the Moon od Pink Floyd.
Randy California také zaskočí na několika koncertech Deep Purple za Ritchieho Blackmorea, skoleného zápalem plic.
Po následném turné odcházejí Ferguson i Andes, aby založili Jo Jo Gunne. Baskytary se ujímá John Arliss, ale ani ten dlouho nevydrží. Navíc brzy odchází i California a na dalším albu, nazvaném Feedback (1972, 63. místo), hrají bratři Al (baskytara) a Chris Steahely (kytara, zpěv). Desce dominují vlivy country rocku. Během turné odcházejí oba zbývající původní členové, což vede k rozpadu Spirit, a bratři Steahelyové dávají dohromady kapelu Sta-Hay-Lee, která vydává stejnojmenné album v roce 1973.
Mezitím vychází v roce 1972 první Randyho sólové album Kapt. Kopter and the (Fabulous) Twirly Birds s Noelem Reddingem u baskytary (pod pseudonymem Clint McTorius), Lesliem Sampsonem a Edem Cassidym za bicími.
Za pomoci hostujících hudebníků – včetně Johna Lockea – natáčejí Cassidy a California Adventures of Kaptain Kopter and Commander Cassidy in Potato Land, Epic jej ale odmítnou vydat, světlo světa spatří až v roce 1981.
Díky neustále trvajícím prodejům Twelve Dreams of Dr. Sardonicus vydávají Epic v reedici první a třetí album a skladbu Mr. Skin jako singl. Společně s kompilací Best of Spirit je to mnoho počinů do jednoho roku, ale z Mr. Skin se stává kultovní hit a o Spirit je zase zájem. Cassidy se snaží přesvědčit Randyho, který se mezitím odstěhoval na Hawaii, aby se vrátil do USA. To se mu nakonec během roku 1974 povede, na místo baskytaristy znovu přichází Mark Andes, ale dlouho nevydrží, protože je v té době členem kapely Firefall, a přenechá tuto pozici Zappovu zvukaři Barrymu Keeneovi.
V roce 1975 se na Spirit konečně usměje štěstí, když předskakují Ten Years After na Floridě. Ten Years After na poslední chvíli akci odmítnou a Spirit mají šanci zahrát sami. Povede se jim divadlo vyprodat a z výdělku zaplatí čas ve studiu v Tampě.
Nahrají mnoho materiálu a tehdejší manažer Marshall Berle nabídne nahrávky Mercury Records, kteří vydají hned dvojalbum s názvem Spirit of '75. Na něm kromě skvělých autorských písní najdeme předělávky Boba Dylana (Times They Are A-Changin' a Like a Rolling Stone), The Rolling Stones (Happy).
Na CD reedici z roku 2003 je ještě připojena na závěr desky lehce funková verze americké hymny Star Spangled Banner. Opět se jedná o velmi dobře hodnocené album. Ze studiových sessions vychází v tom samém roce ještě album Son of Spirit, které už tak zdařilé není.
Na turné se připojí i John Locke a Mark Andes, navíc přichází Andesův bratr Matt na druhou kytaru. Tato sestava natočí desku Farther Along, která se dostane i do žebříčků, i když jen na 179 místo. Na několik koncertů se přidá i Jay Ferguson. Reunion ale nemá dlouhého trvání, když na jednom z koncertů California vyhodí z pódia opilého Neila Younga, který se chce přidat k přídavku Like a Rolling Stones. Způsobí to pravděpodobně jeho nový sestřih, protože Randy jej ve skutečnosti nepozná a snaží se jej dostat od mikrofonu. To Locke a Ferguson Younga poznají a opouštějí pódium. Situaci se snaží zachránit Cassidy, ale bez úspěchu. Ve Spirit zase zůstává jen on a Randy.
V roce 1977 vychází album Future Games, ale jde spíše o Randyho sólovku vydanou pod jménem kapely. Sestavu doplňují zpěvák Terry Anderson a klávesák Joe Kotleba. Bez reklamy se album jen těžko prodává a Spirit odcházejí od Mercury Records. Ale nezahálejí – přijímají baskytaristu Larryho 'Fuzzy' Knighta a vyrážejí na turné. Vydávají koncertní album Spirit Live, které vychází v různých verzích a různých zemích u nezávislých vydavatelství. Opět se jedná o komerční propadák a koncem roku 1979 se Spirit podruhé rozpadají.
Randy California sestavuje počátkem 80. let nové seskupení. Na turné se setkává s anglickým fanouškem, který dal dohromady petici s 5000 podpisy ohledně žádosti na vydání alba Potato Land, které natočili Spirit v roce 1973. Deska vyjde, ale z původního alba je to pouze část, navíc z velké části přetočená a doplněná několika dalšími písněmi z konce 70. let. V Americe ji vydali Rhino Records a v Anglii Beggars Banquet Records a dostala se až na 40. místo.
V roce 1982 jsou zase pohromadě Spirit v původní sestavě a natáčejí nový materiál. Ten vyjde až o další dva roky později pod názvem Spirit of '84. V sestavě v té době zůstávají opět jen California a Cassidy, ale přibírají klávesistu Scotta Monahana a baskytaristu Davea Waterburyho a vyrážejí na turné.
V roce 1988 jim vyjde album Rapture in the Chambers s navrátivším se Johnem Lockem – ten mezitím působil ve skotských Nazareth. Album ale vyjde vpodstatě bez povšimnutí a ani se nedostane do žebříčků.
O dva roky později vydávají Tent of Miracles vlastním nákladem. Během devadesátých let stále koncertují nebo nahrávají, ale v prosinci 1996 jim vychází poslední studiovka s názvem California Blues, na kterém vypomohlo i několik hostů, například Spencer Davis a Robbie Krieger.
2. ledna 1997 je pro Spirit tragické datum – Randy California utone při surfování poblíž Hawaiiského pobřeží, když se pokouší zachránit svého syna. Tím je činnost kapely ukončena.
Ed Cassidy uspořádá o rok později několik vzpomínkových koncertů pod jménem Spirit Revisited a dodnes vystupuje s různými jazzovými hráči.
I po rozpadu Spirit vycházejí různé archivní koncertní záznamy ze všech období, které dokazují, že ať se California s Cassidym obklopili jakýmikoli dalšími hráči, vždy se jednalo o perfektně sehranou sestavu, která se nebála cestovat napříč žánry.
Voytus 08/10
Editace: Voytus 3.3.2011... (celý článek)
