I když první studiové album Nápovědní budky vyšlo až v roce 1974, počátek kariéry této kapely můžeme najít v roce 1969, kdy byla založena zpěvákem Krzysztofem Cugowskim. V té době vystupovala v sestavě Krzysztof Cugowski (zpěv), Krzysztof Brozi (kytara), Witold Odorowicz (klávesy), Jacek Grun (perkuse) a Janusz Pedzisz (baskytara). Po rozpadu této prvotní sestavy se Cugowski dal dohromady s klávesistou a skladatelem Romualdem Lipkem, kytaristou Andrzejem Ziółkowskim a bubeníkem Tomaszem Zeliszewskim. V tomto složení nahrála kapela své první a zřejmě i nejlepší album Cień wielkiej góry.
Po velkém úspěchu debutového alba, jehož nahrávání se mimo jiné zúčastnil i Czeslaw Niemen, se Budka Suflera ocitá v jednom kole. Jeden koncert střídá druhý, ohromnou popularitu získává kapela v tehdejší NDR. Počátkem roku 1976 vychází druhé album BS pod názvem Przechodniem byłem między wami, které se prodává ještě lépe než jeho předchůdce.
Spolu s úspěchem a slávou ale přicházejí i méně příjemné záležitosti. Začíná stoupat napětí mezi ambiciózním Cugowskim a zbytkem kapely, které vrcholí zpěvákovým vyhazovem a dalšími změnami v sestavě. Novým kytaristou se stává Jan Borysewicz, budoucí lídr skupiny Lady Pank, na postu zpěváka se objevuje Romuald Czystaw, působící předtím v seskupení Dzikie Dziecko.
W letech 1978-1982 nahrála Budka další tři dlouhohrající desky, přičemž tou nejúspěšnější se stalo LP Za ostatni grosz z roku 1982. Czystaw sice nedosahoval pěveckých kvalit Cugowského, přinesl však do kapely nový svěží vzduch a pohodovou atmosféru. V osmdesátých letech pak začíná BS mimo jiné spolupracovat i s populárními polskými zpěvačkami; kromě tragicky zemřelé Anny Jantar to byly ještě Izabela Trojanowska a Urszula.
Poté, co Jan Borysewicz opouští BS, aby založil již zmíněnou skupinu Lady Pank, přichází i další změny v sestavě kapely. Do emigrace odchází Andrzej Ziółkowski, hlasové problémy zpěváka Czystawa pak ve finále vedou k návratu zakládajícího člena Cugowského. Ještě předtím nahrává s Budkou slavnou baladu "Jolka, Jolka pamiętasz..." vokalista Felicjan Andrzejczak.
V osmdesátých letech nahrává BS další tři alba, vzhledem k tehdejší situaci v Polsku však nevidí svou budoucnost v zemi příliš růžově a vyráží do světa. Poměrně úspěšně se prosazuje ve Spojených státech, kde střídavě působí až do roku 1992.
Po svém návratu do svobodného Polska sklízí Budka opět obrovské komerční i umělecké úspěchy. Ať už se jedná o koncertní šňůru, spojenou s oslavami 20 let jejího působení na hudební scéně, či o vydávání dalších skvěle se prodávajících alb, mezi které patří například Cisza (1993), Noc (1995), Nic nie boli, tak jak życie (1997) a Bal wszystkich świętych (2000).
Po vydání alba Mokre oczy (2002) dochází k opětovným změnám v sestavě skupiny. Novou perkusionistkou se stává Anna Patynek, druhým hráčem na klávesy Piotr Kominek, baskytary se ujímá Mirosław Stępień a kytary Łukasz Pilch. W tomto složení nahrává Budka album Jest, na kterém hostují například slavní studioví muzikanti a členové kapely Toto Marcus Miller a Steve Lukather.
Prozatím posledním studiovým albem Budky Suflera je Zawsze czegoś brak z roku 2009. Jeho nahrávání se zúčastnila sestava Krzysztof Cugowski (zpěv), Romuald Lipko (klávesy), Tomasz Zeliszewski (bicí), Piotr Kominek (klávesy), Anna Patynek (perkuse), Łukasz Pilch (kytara) a Mirosław Stępień (baskytara).
Óin, 2012-03-05... (celý článek)
