Snakefinger

oficiální www «

Snakefinger, vlastním jménem Philip Charles Lithman, byl britský avantgardní autor, kytarista, zpěvák a multiinstrumentalista, známý svou neobvyklou hrou na kytaru a housle i dlouhodobou a plodnou spoluprácí se sanfranciským anonymním sdružením The Residents.

narodil se 17.6. 1949 v Londýně. Na začátku 60.let se začal objevovat na britské bluesové scéně (kapela Junior Blues Band).
V roce 1969 odcestoval do amerického San Francisca, kde po nějakém čase navázal kontakt s The Residents.
Zde také začal používat pseudonym Snakefinger (něco jako "hadoprst"), který pro něho vymysleli právě The Residents, když poprvé shlédli jeho zvláštní prstovou techniku hry na kytaru a housle.
V roce 1971 se Snakefiger vrátil do Anglie a začal vystupovat s kapelou Chilli Willi & The Red Hot Peppers, se kterou, v období 1972-74, vydal 2 alba.
Hráli jakýsi mix kavárenského akustického pubrocku.

V roce 1976 se opět vrátil do USA (Los Angeles) a začal ještě úžeji spolupracovat s The Residents.
Jeho precizní a nezvyklá kytarová a houslová hra je ke slyšení na stěžejních residentských deskách - Fingerprice (1977), Duck Stab (1978), Eskimo (1979), The Commercial Album (1980), The Tunes of Two Cities (1982), nebo Tittle In Limbo (1983).

Své první sólové nahrávky realizoval u vydavatelství Ralph Records, patřící The Residents.
Ti mu také pomáhali s přípravou prvního singlu "The Spot / Smelly Tongues" (1978, Ralph Records).
Výrazný vliv Residentů je patrný i na debutovém albu "Chewing Hides the Sound" (1979, Ralph Records), z něhož vzešly velmi úspěšné hity "The Model" (cover německých Kraftwerk) a "Picnic In the Jungle". Album bylo plné experimentálně pojatých písní, neobvyklých hudebních vzorců, humoru a nadhledu.
O rok později připravil Snakefinger, opět s pomocí The Residents, své druhé album "Greener Postures" (1980, Ralph Records). Deska je mírně temnější, obsahuje mnohem více skladeb samotného autora, ale stále překypuje experimenty a hudebními i zvukovými překvapeními. Velký ohlas v nezávislých žebříčcích vzbudily skladby "The Man In the Dark Sedan" a "Living In Vain".
V roce 1980, při australském turné, postihl Snakefingera první infarkt (byl, mimo jiné, silný kuřák) a musel být šest měsíců hospitalizován v nemocnici.
Po dvou letech zakládá s Ericem Drew Feldmanem (dříve Cpt.Beefheart) svoji doprovodnou kapelu The Vestal Virgins (dále ještě kytarista Miguel Bertel, bubeník Johnny B. Ryan a basista George B. George).
Snakefinger & The Vestal Virgins realizují svoji třetí desku "Manual of Errors" (1982, Ralph Records), ze které byla velmi úspěšná píseň "Beatnik Party". Ubylo vlivu Residents, humoru i překvapivých efektů a více se do popředí dostala kytarová hra Snakefingera, podpořená skvěle sehranou kapelou.
V roce 1983 vyšlo kompilační album "Against the Grain" (1983, Ralph Records), mapující nahrávky z předešlých tří studiovek a které obsahuje i novinku "I Love You Too Much To Respect You".
V roce 1984 absolvoval s kapelou evropské turné, z něhož vyšlo živé album "Snakefinger´s History of the Blues : Live In Europe" (1984, Rough Trade), kde The Vestal Virgins předvádějí své neotřelé a originální pojetí bluesových standardů (Bobby Blues Band, Albert King, Freddie King, B.B.King a další).

V roce 1986 se Snakefinger, na čas, vrátil k The Residents a účastnil se jejich koncertního turné "13 Anniversary Tour". Po splnění těchto závazků začal s kapelou připravovat nové, už čtvrté, studiové album. Mezitím vyšla další Live nahrávka, tentokrát s čistě vlastním materiálem, "Snakefinger´s Vestal Virgins : Live In Chicago" (1986, Ralph Records).
Ve stejném roce také Snakefinger hostoval na nahrávce kapely Club Foot Orchestra - Wild Beats.

Nové studiové album "Night of Desirable Objects" (1987, Ralph Records) přineslo, mimo jiné, i úspěšný singl "There´s No Justice In Life" a obsahovalo širokou škálu stylů od jazzu, přes rock, folk a gospel, až k polce.
Na podporu alba se Snakefinger & The Vestal Virgins vydali na European Night Tour. V rámci těchto koncertů, 1.července 1987, po koncertě v rakouském Linci (Posthof Club), postihla Snakefingera nevolnost a následně i druhý infarkt, který už jeho srdce nevydrželo. Ve stejný den, kdy Philip Charles Lithman, alias Snakefinger, zemřel, oficiálně vyšel i výše zmíněný singl z nového alba.

Snakefinger patřil mezi nejvýraznější postavy moderní experimentální a avntgardní hudby, jehož hudební odkaz přetrvává nejen na významných vlastních nahrávkách, ale i na albech svých přátel, kolegů a učitelů - The Residents.

Libor 8/2012... (celý článek)