Volyňsko-Vimperská skupina Despondancing se objevila na tuzemské alternativní rockové scéně v první polovině 90.let, kdy se zpěvák a baskytarista Jiří Kotlík (alias Co-Tel) a kytarista Petr (alias Despondancing) rozhodli přetavit do hudby své pocity, představy a dle slov zpěváka i určitý exhibicionismus a touhu sdělovat věci jinak, po svém.
Původně pouze pro natočení dema se k nim přidal bubeník Milan Bártík (alias Kít-raab Nalim). Hudba, kterou trio začalo vytvářet, ho ale natolik zaujala, že zůstal nastálo. Každý z hudebníků si do kapely přinesl různorodé vlivy, které nakonec vytvořily velmi specifický sound Despondancing. Sami svoji hudbu označovali jako dark-wave a za určité inspirační zdroje by se daly vystopovat takové spolky, jako Led Zeppelin, Joy Division, Killing Joke, The Cure, Ministry, nebo Nitzer Ebb. Také zeměpisná příslušnost k Šumavě jako by se na tvorbě kapely podepsala, svojí ponurostí, temnotou a určitým odcizením. Výborný, výše posazený a dobrou angličtinou vládnoucí hlas basáka Jirky, nezvyklou a místy velmi ostrou a nápaditou kytarou Petra a v neposlední řadě variabilními, přesnými a údernými bicími Milana, kapela nadchla nejen rostoucí fanouškovskou základnu, ale i odbornou kritiku a hudební obec všeobecně.
Trojice si určité renomé vydobyla i úspěšným vystoupením na tuzemských přehlídkách mladých rockových kapel, jako např. Marlboro Rock In, nebo New Rock Generation.
První album "Despondancing" (1995, Indies Records) jim produkoval a hudebně pomáhal dotvářet Roman Holý, kterého zaujalo to, že kapela tvořila velmi originálně a odlišně od většinové rockové produkce té doby. Debut obsahuje 10 skladeb a v alternativních rockových kruzích byl přijat s velkým nadšením. Písně "Jungle Passion", "Jungle" (výborný etnický remix úvodní skladby), "Walking", "Voice", nebo černobílým klipem podpořený "Killer" byly velmi vyspělé kompozice s osobitým a originálním obsahem. Hodně náladové a pocitové byly i texty písní, o které se zasloužili Monika Němcová a Mark Grein.
Úspěch a nadšené přijetí debutu etablovalo kapelu do pozice žádaných účastníků různých živých koncertů a festivalů, kde se kapela ještě více sehrála a stmelila.
Druhé album "Two" (1999, Indies Records) přišlo s, na první pohled, klidnějším materiálem. Album produkoval Bert Neven a devítka skladeb působí vyspěleji, s mnohem širším žánrovým vyjádřením.
Za pozornost určitě stojí perkusivní "Colorstone", bouřící "Burn", kratičká, ale velmi expresivní "I Can´t Tell Me ", hutná "Watcher", hodně osobitá a výborně zvládnutá předělávka klasiky Led Zeppelin "Immigrant Song", nebo nátlaková a tvrdá "Wreck".
O texty se tentokrát postaral pouze Mark Grein a tak jako na debutu, plně podporují hudební náplň desky.
Po tomto albu a následných koncertních vystoupeních se, bohužel, kapela z tuzemské rockové scény začala vytrácet a do dnešních dnů nebyla oživena. Určité stopy, po jednotlivých hudebnících, se objevily v projektu Imigrant 007 a v poslední době se kytarista Petr angažuje v souboru Johavova kalhota
(velmi zajímavá dema se základy v kytaře, hlasu a počítačových spodcích, kde je duch bývalých Despondancing opět cítit).
Trojice hudebníků z Despondancing obohatila rockovou scénu velmi osobitou, emotivní a s originální náladou si pohrávající hudbou a je velká škoda, že po nich zbyla pouze dvě studiová alba.
Jejich nesporná kvalita však tento nedostatek plně nahrazuje.
Libor 9/2012... (celý článek)
