Skupina Wally, vedená zpěvákem a písničkářem Royem Webberem, byla založena počátkem 70. let v Harrogate, v hrabství Yorkshire na severu Anglie. Původní sestavu vedle Webbera (zpěv, kytary) tvořili Pete Cosker (elektrické a akustické kytary), Paul Gerrett (Fender Rhodes, harmonium, grand piano, harpsichord, mellotron, Hammond organ a vokály), Paul Middleton (steel guitar a basa), Roger Narraway na bicí a Pete Sage, hrající na elektrické housle, basu a mandolínu.
V roce 1973, kdy už po nějakou dobu pravidelně sjížděli koncertní šňůry po severoanglických rockových klubech, se zúčastnili talentové soutěže organizované Melody Makerem. Dostali se až do finále, v rámci kterého vystoupili v londýnském Roundhouse Theatre, ale nakonec nezvítězili. Zaujali ale jednoho z porotců, Boba Harrise, v jehož show, vysílané na BBC, měla vítězná kapela vystoupit. Vzal Wally pod svá křídla a zařídil jim nahrávací kontrakt s Atlantic Records.
Jejich debutové, eponymní album bylo nahráváno v Morgan Recording Studios v Londýně, v té době „domovském“ studiu Black Sabbath a Yes. Bylo vydáno v r.1974 a spoluproducentem Boba Harrise se stal sám Rick Wakeman, který se také nadchnul pro jejich hudbu.
Album se nese v křišťálově průzračném, symfonickém soundu, zvláště v excelentní skladbě
„The Martyr“ a dvanáctiminutovém opusu „To The Urban Man“ se skvělým mellotronem.
Místy se objevují i vlivy country- nejvýrazněji v tracku "I Just Wanna Be a Cowboy", zvukově připomínajícím Eagles.
Navzdory nepříliš výraznému komerčnímu úspěchu jejich prvotiny se jejich manažerem stává Brian Lane, manažer Yes, a zařizuje jim turné po Spojeném království, Japonsku a USA. Dokonce dělají předskokany Ricku Wakemanovi.
Ještě před vydáním druhého alba „Valley Gardens“ v r.1975 opouští skupinu Paul Gerret a je nahrazen Nickem Glennie- Smithem. Na desce se projevuje odklon od country a nalézá se zde, podle mnohých jejich nejlepší, celou B- stranu zabírající skladba „The Reason Why“.
Téhož roku se ještě blýsknou na festivalu v Readingu vedle kapel jako Yes, Caravan nebo Soft Machine, ale permanentní, vyčerpávající koncertní šňůry si začnou vybírat svou daň, atmosféra uvnitř kapely houstne a když s nimi Atlantic Records neprodlouží smlouvu, kapela se rozchází.
Naštěstí ne definitivně- po více než třiceti letech se objevují v téměř kompletní původní sestavě (Roy Webber, Paul Middleton, Pete Sage, Roger Narraway a Nick Glennie-Smith), doplněné o Franka Mizena na pedal steel a Willa Jacksona na kytaru. Úspěšný comeback vrcholí v roce 2009 koncertem v jejich rodném Harrogate, jehož záznam vychází ještě téhož roku na DVD pod názvem „The Urban Man“.
V r. 2012 vydávají nové album „Montpellier“, které je kritikou příznivě přijato, je přirovnáváno k tvorbě Pink Floyd a Dire Straits.
Se „zaškatulkováním“ produkce této partičky to bylo ostatně vždy poněkud nejednoznačné- zpočátku se objevily tendence jejich hudbu onálepkovat jako „progressive country“ nebo dokonce „symphonic country“. Osobně si myslím, že countryové vlivy u nich nejsou zas až tak výrazné, aby je bylo nutno takto zdůrazňovat. Je zde nepřehlédnutelný vliv písničkářů jako David Crosby, Jackson Browne a Neil Young, ale podstata jejich tvorby je pevně zakotvena v (art)rockových kořenech. Na Progarchives jsou zařazeni do sekce „symphonic prog“.
(diesbies, září 2013)... (celý článek)
