Who, The
Pokud bych měl najít nejvhodnější přívlastek pro tuto čtveřici nezaměnitelných osobností, zřejmě bych skončil u slova originál. Jen málo seskupení v rockové historii razilo cestu tolika novátorským přístupům interpretace hudebních sdělení, jako geniální Pete Townshend, chlapácký Roger Daltrey, precizní John Entwistle a maniakální Keith Moon. Jejich hudbu nelze zařadit jen do jednoho žánru. V průběhu 60. a 70. let prochází signifikantním vývojem od maximálního R&B, prvních punk nahrávek a klasické pop music k fascinujícímu, psychedelickému příběhu chlapce Tommyho, jenž se stal základem rockových oper, přes nezapomenutelné koncerty, předzvěsti nástupu metalu, vytvářející gloriolu těžko překonatelné živé skupiny, až ke klenotům studiových nahrávek, rozvíjejícím možnosti užití syntetizátoru. Později následuje pompézní výlet do duše náctiletého člena Mods, který ovlivnil řadu mladých lidí, nejen dokonalou souhrou množství hudebních nástrojů. Drzí mladíci sršeli originalitou v mnoha směrech, jejich vandalské rozbíjení nástrojů při koncertech bylo věcí doté doby nevídanou. Bujaré večírky, po kterých se stali postrachem hotelových apartmánů, pravidelně plnily řádky bulvárů a Who tak ztělesňovali heslo sex, drugs and rock'n'roll. Legrace nazvaná The Kids Are Alright zase nastavila měřítko všem pozdějším "rockumentárním filmům". Často je také vzpomínán zápis Who do Guinessovy knihy rekordů jako nejhlasitější skupiny na světě. Někde jsem četl přirovnání, Beatles jsou Otec rocku, Rolling Stones Syn a The Who Duch svatý.
Pete Townshend se nerad stylizoval do role masové, rockové star, jeho texty jsou často až filozofického charakteru, někdy zaměřené na kritiku vyších vrstev a společnosti.... (celý článek)
