Oskar Petr
(*) 16.5.1956, Praha, ČSSR
Zpěvák, textař, hudební skladatel, výtvarník, fotograf (až se mně chce napsat „renesanční osobnost“).
Patří mezi legendy naší folkové a rockové hudby. Spoluzakládal Marsyas, zpíval například s Jazz Q Martina Kratochvíla nebo s Pražským výběrem.
Hudbu měl v krvi od narození. Pochází z učitelské a muzikální rodiny, otec i matka zpívali ve Sboru pražských učitelů, strýc Josef byl dirigentem Národního divadla v Bratislavě. V jednom rozhovoru zmínil jakéhosi Jarka, který dělal korepetitora von Karajanovi (nepodařilo se mně k tomuto nalézt bližší informace, takže kdyby někdo věděl, budu vděčný za doplnění). Jeho teta žila v německém Bonnu a bratranec Viktor měl díky tomu velkou sbírku desek od Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick And Tich, Small Faces, Hendrixe, Beatles až po Blue Cheer. V patnácti letech na prázdninách v Německu navštívil svůj první velký rockový koncert kapely Blue Cheer.
Po hudební kariéře toužil již od základní školy. Začal se věnovat, jak se tehdy říkalo, beatu. Jeho hudební rozsah byl od folku až k Hendrixovi. S později slavnými bratry muzikanty Jiřím Veselým (basa, např. ETC) a Václavem Veselým (akordeon, kytara; např. Dobrohošť, Irish Dew a s Vladimírem Mertou Dobrá úroda) hrál skladby např. od Bee Gees, Shadows, Beatles a Lovin´ Spoonful.
V létech 1970–75, díky vojenskému odkladu, studoval pod vedením sólisty Národního divadla profesora Jaroslava Gleicha zpěv na Lidové konzervatoři, dnes Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.
Kromě hudby bylo jeho láskou i výtvarné umění. Od 11 do 14 let navštěvoval výtvarný obor na Lidové škole umění ve Štítného ulici v Praze 3. Později prodával své olejové pastely na Karlově mostě. Výtvarné práci a vzdělávání se věnoval i později v emigraci.
V období 1970–1973 pracoval jako rekvizitář v Československé televizi, Znal a obdivoval americký rock a jazz-rock, ale i folk Jaroslava Hutky za doprovodu španělské kytary. Tento nástroj se stal jeho nezbytnou rekvizitou. Od 1972 vystupoval v Ungeltu v Mikrodivadle se zhudebněnou poesií Ferlinghettiho a hlavně v pražské Malostranské besedě s pořadem Písničky z obou kapes. Interpretací písní Neila Younga zaujal Zuzanu Michnovou a Petra Kalandru.
Tak v roce 1973 vzniklo trio Marsyas. Sestava Michnová-Kalandra-Petr natočila v roce 1977 se studiovou skupinou Labyrint Pavla Fořta (Kocáb, Soukup, Malina, Fořt, Viklický, Hrubý, Tomek a další) eponymní album Marsyas. Velký problém byl se schvalováním textů. Komisi vadilo např. zpívání o „pin-up girl“, mrtvém starém pánovi a podobně. Původně komise smetla celé album ze stolu. S pomocí Hynka Žalčíka, který produkoval např. Kuře v hodinkách a Vladimíra Mišíka, se ale podařilo jemně upravené verze prosadit.
Koncertovali sami ve trojici, ale i s hosty a jako hosté (Pražský výběr) a také jako součást sdružení „Šafrán“. V roce 1978 Oskar Petr odešel do skupiny Jazz Q Martina Kratochvíla (část roku hrál v obou kapelách). Napsal většinu textů pro posluchači nepochopené a myslím, že nedoceněné album Heleny Vondráčkové a studiové skupiny Martina Kratochvíla Paprsky
V létě roku 1979 emigroval s rodinou do SRN, a odtud později do USA (Kalifornie, Los Angeles). V zahraničí se Oskar Petr dále vzdělával. Nejprve pod patronátem Nadace Otto Beneckeho v Bonnu, která dávala emigrantům příležitost vzdělávání, později v létech 1980 a 1981 v USA na Young Israel Hollywood se zaměřením na angličtinu. Vzdělával se ale i v oblasti umění. Malbu, fotožurnalistiku a umělecký neon studoval na Los Angeles Valley College a fotografii na Los Angeles City College. Architekturu a návrh interiérů studoval na University of California, Los Angeles. Sprejoval a maloval pro hollywoodské butiky vysoké boty, bundy, košile a doplňky.
V roce 1986 získal americké občanství a začal vystavovat své práce jako interiérový architekt a fotograf. Hudbu však neopustil. V letech 1988–89 se zúčastnil MBS (Music Business Symposium) v Los Angeles a 1990–91 NMS (New Music Seminar) v New Yorku, 1991 se dostal do užšího výběru hudby k filmu režiséra F. F. Coppoly Dracula. Publikoval několik muzikantských portrétů a reportáží v časopise Rolling Stone. Jako fotograf se dostal blízko k umělcům jako David Bowie, David Byrne z Talking Heads, Iggy Pop, Queen, Police.
Po roce 1989 byl Oskar Petr hostem skupin Lucie a Výběr. V roce 1993 se natrvalo vrátil do ČR. Příležitostně koncertoval se skupinami Jazz Q, s vlastní Fabricou Atomicou a od března 2003 s akustickou kytarou v klubech ve dvojici s Jiřím Vopavou (housle, mandolína, zpěv) či třetím hráčem Kájou Maříkem (zpěv, akordeon, piáno).
Skladba Oskara Petra Chci zas v tobě spát v podání Davida Kollera byla v roce 1993 nominována na cenu Gramy v kategorii píseň roku.
V roce 1994 vydal album Krev, bláto a slzy a v roce 2003 album Fabrica Atomica, které bylo Akademií populární hudby nominováno na Album roku v kategorii rock, Název alba vysvětluje Oskar Petr následovně: „Ještě když jsem byl v Americe, tak jsem chtěl založit dost neklasický bar s tímhle jménem. Pak to mělo být kulturní centrum v Praze. A teď, když dokončuji album, přemýšlel jsem jak ho pojmenuju - a Fabrica Atomica je docela zajímavej a logickej název. S atomovou elektrárnou to ale nemá nic společnýho. Já sám jsem vlastně nevěděl, co to znamená, teprve teď začínám tušit, co to je. Myslím, že by to mělo být o tom, že se člověk dotýká nohama země, ale přitom je součástí měnící se zeměkoule a vlastně celýho vesmíru. Země je ta fabrika z atomů, ale je jen tou krvinkou v těle nekonečna.“
Jeho píseň Medvídek pro skupinu Lucie vyhrála v anketě Akademie populární hudby roku 1999 cenu Anděl pro píseň roku a byla druhá v anketě o videoklip desetiletí. Na cenu Anděl za skladbu roku byla 2005 nominována také Aneta Langerová s Petrovou písní Hříšná těla, křídla motýlí.
Třetí album Oskara Petra Jsme starý jako děti vyšlo v roce 2013 jako pokus zachytit tehdejší Petrův repertoár, průřez jeho tvorbou ve formě akustického provedení skladeb dávných, minulých i současných, hraných v té době na koncertech se sdružením muzikantů nazvaným Společenská událost (houslista Jiří Vopava, bubeník Jiří Zelenka, baskytarista Václav Vávra, kytarista Josef Štěpánek, vokalistka Iva Marešová, kontrabasista Taras Voloshchuk a kytarista Joe Karafiát). Deska se neplánovaně stala jakousi variací na možné Petrovo best of. Na albu posluchač najde skladby z období tria Marsyas (Zmrzlinář, Pin-up Girl a Břímě), základní písně z alba Fabrica Atomica (Napiš, Televizní tvář, Pojď se mnou ad.) a nové písničky Na cestu se dám, Ulpíván, cohenovskou baladu Jsme starý jako děti a Krylovu píseň Morituri te salutant.
V současné době Oskar Petr vystavuje výtvarná díla od fotografií až po sprejovaná skla, vystupuje s Jazz Q Martina Kratochvíla a údajně připravuje dva větší hudebně pódiové celky a dvě alba.
Jarouš 1/2016... (celý článek)
