Antonius Rex

oficiální www «

Antonius Rex (1974 – současnost)

V roce 1968 založil filosof, skladatel a kytarista Antonio Bartoccetti spolu se zpěvačkou, hráčkou na klávesy, housle, flétnu a perkuse Doris Norton (známou též pod jménem Fiamma Dello Spirito), která byla i jeho parterkou, a hráčem na chrámové varhany Charlesem Tiringem, v Miláně experimentální projekt Jacula, který měl za svůj cíl přenést do hudby jeho teologicko-filozofické a esoterické myšlenky.
Bartoccetti se narodil 18.12.1946 v městečku Marche v Apenninském pohoří, v mystické krajině plné vlků, divokých kanců, lišek, sov, kouzelné mlhy, čarodějnic, a skřítků, kde stál starý dům kouzelníka Parthenzy, který pravidelně v nočních hodinách navštěvoval. Místní genius loci měl velký vliv na jeho filosofii a hudbu. Franz Parthenza býval označován jako „médium“ Bartoccettiho tvorby.
Doris Norton byla průkopnicí elektronické hudby a vydala i řadu svých sólových projektů.
Během vojenské služby v roce 1973 Bartoccetti přemýšlel o nové skupině a novém albu, pro které napsal mnoho písní s Doris Norton již v roce 1971.
V roce 1974 se oba vrátili do Londýna, kde se seznámili s Albertem Goodmanem, aristokratem zabývajícím se okultními vědami, bohatým majitelem venkovských statků se svým vlastním hradem a nezávislou nahrávací značkou Darkness a amatérským percussionistou.
V témže roce Bartoccetti činnost Jaculy ukončil a založil s Doris a Goodmanem jako bubeníkem novou kapelu Antonius Rex, která po desíti dnech zkoušení nahrála své první album „Neque Semper Arcum Tendit Rex“ u společnosti Vertigo. Té se však okultní témata zdála příliš extrémní. Nejvíce negativních ohlasů vzbudila skladba "Devil Letter" a podivný černobílý obal s magickými symboly a "ďábelským" dopisem z roku 1624. Požadovala stažení uvedené skladby a změnu obalu. S tím však kapela nesouhlasila a společnost Vertigo proto album nevydala. Následoval pokus o vydání na Goodmanově značce Darkness. Bylo však vydáno pouze 400 ručně číslovaných výlisků. Reedice na CD vyšla až v roce 2002.
V roce 1977 vydává skupina ve stejné sestavě album „Zora“ s předělávkami skladeb Jaculy a dalšího Barcoccettiho projektu Invisible Force, předběžně nahrané ve spěchu v soukromém ateliéru v roce 1975. Nízkou hudební úroveň nahrávek zřejmě poznamenalo znechucení z neúspěchu předchozí desky. Původní skladby Jaculy byly jen doplněny několika bubenickými Goodmanovým vstupy. Doris Norton prý hrála na klávesy a zároveň kojila svého syna. Takto zřejmě budoucí klávesák Rexanthony nasával hudbu s mateřským mlékem.
Některé zdroje toto album nezařazují do diskografie Antonia Rexe, a to zhruba ve stylu, že jde spíše o „A. R. uvádí skladby Jaculy a Invisible Force“, a jako jeho druhé regulérní album zařazují až následující album.
V roce 1978 Goodmana za bicími nahradil Jean-Luc Jabouille. Dalšími členy se stali baskytarista Marco Ratti a flétnista Ugo Heredia. Kapela začala pracovat na svém druhém albu “Ralefun“ (přesmyčka anglického slova Funeral). Výchozím materiálem bylo sice opět debutové album Jaculy, ale výsledek studiové práce byl mnohem pestřejší.
Po jeho vydání Jabouille, Ratti a Heredia odcházejí. Vrací se Goodman a překvapivě i varhaník Charles Tiring, který výrazně ovlivňoval zvuk Jaculy svými kostelními varhanami. Další posilou je houslista Colin Coldweis.
Třetí album z roku 1979 s názvem „Anno Demoni“ bylo vydáno jako limitovaná edice 499 výlisků, z nichž každý podepsal Bartoccetti podepsal.
V roce 1980 vychází závěrečné čtvrté album prvního období Antonia Rexe „Praeternatural“, na němž se podílejí pouze Bartoccetti a Doris Norton. V témže roce Bartoccetti ukončuje činnost kapely, ale ponechává si značku Antonius Rex pro webové stránky a vydavatelství.
V roce 2002 vychází reedice prvních čtyř alb pod názvem „Verba Non Volant“ a Bartoccetti začíná uvažovat o návratu do hudebního světa. Tento okamžik nastane v roce 2005, kdy je vydáno album „Magic Ritual“. Na jeho vzniku se podílejí Bartoccetti, Doris Norton, baskytarista Charles Tiring (patrně syn stejnojmenného varhaníka) a bubeník Jean Luc Jabouille. Jako zvláštní hosté účinkují Furio Sollazzi na akustickou kytaru a Rexanthony (syn Bartoccettiho a Norton) na klavír. Album obsahuje pouze jednu přes dvacet minut dlouhou eponymní skladbu a jednu krátkou nepojmenovanou skladbu.
V roce 2006 vydal Antonius Rex vynikající impozantní album "Switch on Dark", koncepční dílo zahrnující dva roky extrémních mystických zážitků, které mělo ukázat duchovní cestu dalším generacím.
Po čtyřiceti letech od vydání prvního alba Jaculy „In Cauda Semper Stat Venenum“ vydává v roce 2009 Antonius Rex esoterické album "Per Viam", které vznikalo v létech 2007-2008. Dlouhodobě úspěšně působící manželský tým Bartoccetti / Norton tentokrát spojuje svoje síly s bubeníkem Florianem Gormanem, médiem Monikou Tasnad a s jejich synem Rexanthonym.
Pár je na vrcholu své hry, produkuje nejvíce vzrušující hudbu od počátku 70. let. Temné síly zde samozřejmě zůstávají, ale zvuk je téměř postmoderní, posunuje svoje hranice směsí stylů a struktur, které se těžko od sebe těžko oddělují. Nálady a pocity jsou vždy v protikladu: strach a tma v jednom okamžiku a podivný upokojující mír v dalším. Poslední dvě alba obsahují směs velké energie industrial-techno rocku s tradičními symfonickými klavírními, synthezátorovými a varhanními melodiemi. Přidávají se vokály, mluvené nebo zpívané, muži nebo ženami nebo sbory, a dostáváme bohatý, smyslný, dekadentní a velmi temný zvuk.
Ale vraťme se k albu „Per Viam“, které na mne z tvorby AR zapůsobilo asi nejvíce.
"Micro Demons" otevírá album obludnými, křiklavými akordy a děsivým křikem démonů, které vás přivedou tváří v tvář přízrakům, asi jako kdyby upír Jacula nastoupil do rozjeté mašiny Nine Inch Nails. Pro zachování rovnováhy (nebo chcete-li pro udržení napětí) místy střídají tyto excitované drsné pasáže klidné tóny kláves Doris Norton.
„Per Viam“ je založena na napětí mezi bicími držícími pochodový rytmus a až zuřivě znějícími syntetizovanými smyčci. Kytarové sólo v sabattovském stylu temné pocity dále prohlubuje. Máte pocit, že Vás cosi pronásleduje a pouze hlas Bartoccettiho recitující dvě slova „Per Viam“ (v překladu: cestou, na cestě) situaci na chvíli zastaví a zklidní.
"Woman of the King" je skladba založená na klávesovém kouzlení Doris Norton s krásnými zvuky. Brzy je však toto krásno porušeno jakoby všudypřítomnou temnotou přicházející s Bartoccettiho recitativem, ale posléze se opět vrací. V závěru skladba přechází do až metalové polohy s těžkými zvuky bubnů a ženským hlasem.
"Spectra" přináší pro AR typické zvukové vize se spoustou efektů a několika Bartoccettiho metalově znějícími kytarovými sóly nad rozličným rytmickým základem.
"Angels and Demons" jsou na zvyklosti AR poměrně klidnou krásně vybudovanou skladbou s mnoha vrstvami: sborový vokál přes těžké kytarové riffy střídající se s akustickou kytarou a klavírem.
Poslední dvě skladby „Ufdem“ a „Antonius Rex Prophecy“ se z experimentálního zvuku předchozích skladeb poněkud vymykají a přinášejí podle mne zpětný pohled na Bartoccettiho předchozí tvorbu.
Za zmínku stojí to, že o dva roky později v roce 2011 Bartoccetti obnovil projekt Jacula a vydal album s podobným názvem „Pre Viam“ („Před cestou“), které nese podtitulek "An Observation by Antonius Rex“ („Pod dohledem A. R.“).
Přichází rok 2012 a Antonius Rex vydává nové album "Hystero Demonopathy", které opět analyzuje neviditelné a démonické síly. S Bartoccettim zde jako členové figurují všestranný klávesák Rexanthony, médium Monika Tasnad a jako speciální hosté perkusista Florian Gorman a zpěváci Laura Haslam, Vladimir Leonard a Svetlana Serduchka. Překvapivě zde chybí Doris Norton.
"Hystero Demonopathy" je založeno na výsledcích výzkumu, který vypracoval Antonio Bartoccetti, na téma Demonic Hysteria, která je někým považována za psychiatrickou poruchu a někým za esoterickou magii. Historicky je charakterizována excitabilitou, podrážděností, temným zmatením, mystickou demonomanií, narušeným chováním a emocionálními extrémy, které se vyskytují hlavně u posedlých žen.
Z hudebního hlediska je "Hystero Demonopathy" mnohavrstevnou fůzí gotické, klasické, post-klasické, temné doom-metalové, ambientní, elektronické, progresivní a post-progresivní rockové hudby. Bartoccetti, stejně jako u předchozího alba, nejprve vytvořil video scénář pro každou skladbu, pak složil zvukové stopy a nahrál celé album. Celá práce trvala 9 měsíců.

Discography

1974 - Neque Semper Arcum Tendit Rex
1977 - Zora
1978 - Ralefun
1979 - Anno Demoni
1980 - Praeternatural
2005 - Magic Ritual
2006 - Switch On Dark
2009 - Per Viam
2012 - Hystero Demonopathy

Jarouš, srpen 2017... (celý článek)