Sanko, Erik

oficiální www «

Newyorský baskytarista a zpěvák Erik Sanko se narodil v roce 1963, tři roky po svém bratrovi Antonovi (producent a skladatel převážně filmové hudby). Erik začínal v osmdesátých letech. Profesionální kariéru zahájil v avantgardní jazzové kapele The Lounge Lizards, a to ještě jako nezletilý. John Lurie, lídr kapely, tehdy musel podepsat zodpovědnost za něj. Erik později uvedl, že to bylo "jako dát vejce gorile, aby se o něj starala, ale nakonec to bylo v pořádku, protože ona gorila se k tomu upsala". Erik se skupinou nahrál dvě alba z konce osmdesátých let i o dekádu novější reunionovou desku. S Luriem, mimo jiné také hercem z Jarmuschových filmů, Sanko spolupracoval i na hudbě k jeho kultovní rybářské talk show "Fishing with John" (smyslem pořadu bylo, že Lurie o rybářství vůbec nic nevěděl).

Počátkem devadesátých let Sanko působil v triu The Fertile Crescent, v němž dále hráli kytarista Danny Blume a perkusionista Ben Perowsky. Počátkem roku 1995 založil alternativní industriální skupinu Skeleton Key, původně ve spolupráci s kytaristou Chrisem Maxwellem. První nahrávky kapela vydala ještě v roce 1995. Dlouhohrající debut s názvem "Fantastic Spikes Through Balloon" následoval v roce 1997. Později následovalo několik dalších alb, přičemž Erik Sanko zůstal jediným konstantním členem kapely.

Dále Sanko hrál na albech dalších hudebníků, mezi něž patří například Suzanne Vega (album "Days of Open Hand" produkované jeho bratrem), Yoko Ono, John Waite a Gavin Friday. Významná je jeho spolupráce s velšským hudebníkem Johnem Calem (The Velvet Underground). Poprvé s ním hrál na albu "Last Day on Earth" (1994), později též na deskách "Antártida" (1995), "Walking on Locusts" (1996), "Hobo Sapiens" (2003), "Extra Playful" (2011) a "Shifty Adventures in Nookie Wood" (2012). Také odehrál dvě turné jako člen jeho doprovodné kapely (2003 a 2011).

Své první sólové album vydal v roce 2001 pod názvem "Past Imperfect, Present Tense". Druhé následovalo o patnáct let později a dostalo název "Puppet Boy". Patnáctiletou odmlku zdůvodnil prasklou kytarovou strunou v roce 2003, po čemž "ztratil myšlenkový směr". V posledních letech se ale hudbě věnuje minimálně, jeho primární činnosti je výroba marionet a psaní loutkových her ve spolupráci se svou manželkou Jessicou Grindstaff. Na hudbě ke své první velké hře "The Fortune Teller" (2006) spolupracoval se slavným filmovým skladatelem Dannym Elfmanem. Hudbu k další hře, "Dear Mme." (2007), při vystoupeních hrál slavný Kronos Quartet. Další tři hry jsou součástí environmentální trilogie − "69°S: The Shackleton Project" (2011), "Memory Rings" (2015) a "Falling Out" (2019).

urzug, 4/2020... (celý článek)