Na počátku historie rockového tria z Rochesteru (USA, stát New York, jižně od jezera Ontario na hranici s Kanadou) stála dvě samostatná hudební tělesa. Ve skupině ABANDONED BUILDINGS CLUB hráli Sean McVay (kytara a zpěv) a Dan Reynolds (baskytara). Scott Donaldson (bicí a zpěv) hrál zase v souboru VELVET ELVIS. Všichni tři byli rochesterskými rodáky a potkávali se na podiu během různých akcí. Pohybovali se v podobném psychedelickém heavy blues rockovém stylu a odehráli spolu spoustu koncertů. Byli součástí jedné lokální scény.
Když se roku 2013 rozpadli VELVET ELVIS, měli nasmlouvaná vystoupení, která bylo nutno odehrát. Scott společně s původním zpěvákem Randallem (Randall Coon, pak s nimi nepokračoval, nyní působí v souboru EMPATH) oslovil Seana a Dana z ABANDONED BUILDINGS CLUB, kteří v té době také stagnovali. Začali spolu jamovat, aby sehráli repertoár, ale šlo jim to tak dobře, že se na druhé zkoušce pustili do vlastních skladeb. Dopadlo to nakonec tak, že přijeli na koncert, na plakátech bylo napsáno VELVET ELVIS, jenže od těch zahráli dvě skladby, jednu od ABANDONED BUILDINGS CLUB a zbytek už byl nový. Museli občas návštěvníkům vysvětlovat – my se teď jmenujeme KING BUFFALO.
Některé lidi v publiku to zpočátku štvalo, ale obecně všichni v kapele cítili, že dělají skvělou věc. Pokračovali ve psaní dalších svých písní a zakrátko hráli už jenom vlastní repertoár. Co nejdříve se jej také snažili nahrát a vydat alespoň formou dema. Mimochodem, tyto spontánní počátky nemohou nepřipomenout první kroky kapely The NEW YARDBIRDS / LED ZEPPELIN.
První koncertní turné jako KING BUFFALO absolvovali s ještě poměrně neznámými ALL THEM WITCHES. Dnes vzpomínají, jak tehdy bydleli společně v karavanu a bavili se tím, že ve volných večerech pro zábavu hráli jen sami pro sebe. Byla to skvělá zkušenost.
Demo nahrávají hned roku 2013 a v následujícím roce je k dispozici u STB Records první třískladbové EP. Tytéž tři skladby obsahuje i split LP se švédským souborem Lé BERTE, které u stejného vydavatele vychází roku 2015. Nahrávka byla velmi dobře přijata rockovou komunitou a vyprodala se během několika dní. Pro Švédy byl tento titul posledním v kariéře, u KING BUFFALO pro změnu stál na startu studiové práce.
Kapela se tou dobou chystá k nahrávání svého prvního dlouhohrajícího díla Orion, které vychází roku 2016. Jde o koncepční soubor skladeb s tématy přírody, sci-fi a mytologie. Na trh titul uvádějí nejprve vlastním nákladem, ale vzápětí skupinu oslovují Stickman Records, že by jej rádi vydali na svém labelu pro širší distribuci. Album je úspěšné, velmi dobře přijaté recenzenty a muzikanti se s ním snaží prorazit mezinárodně. Hodně je propagují, prodávají na koncertech a osobně zájemcům rozesílají limitované verze vinylu.
V té době vypilovávají způsob skládání. Vlastní proces popisují následovně: „V podstatě všechny naše věci jamujeme. Máme nějaký základní riff nebo nápad a pak ho chvíli hrajeme a dotváříme ho až do něčeho, co dává nějaký smysl. Já si jen tak mumlám a zpívám. Buď přijdu s nějakými slovy, nebo Scott napíše slova a já pak v průběhu čtení jeho slov napíšu něco na jejich základě.“ Na otázku, jestli text vzniká současně s muzikou, odpovídají: „Text jde určitě vždy až na konci. Napsali jsme nedávno novou písničku, jejíž strukturu jsme rozpracovávali už nějakou dobu. Ale text jsem k ní napsal až cestou na koncert, kde jsme ji poprvé hráli. Věděl jsem, co chci za melodii, ale neměl jsem slova.“
Svůj výsledný hudební styl sami nijak nedefinují a často se podivují, s čím jsou publicisté schopni přijít. Sami říkají „Jsme ovlivněni všemi klasickými věcmi z 60. a 70. let a vyrůstali jsme v době, kdy frčel grunge.“ Hudební žurnalisté i posluchači se shodují zhruba na označení heavy-psychedelic-stoner.
Následují série koncertních vystoupení, kdy hrají s uskupeními jako CLUTCH, The SWORD nebo ELDER. Vzniká materiál na další skladby, které jsou fanouškům k dispozici v průběhu roku 2018. Nejprve v lednu na vlastním nákladem vydaném třískladbovém EP Repeater, posléze v září v provedení druhého regulérního studiového alba u Stickman Records Longing To Be The Mountain. Soubor se pomalu dostává mezi uznávané soubory, jejich každý nový počin je poslouchači velmi očekáván.
Přichází rok 2019, s ním další intenzívní koncertování a příprava nových nahrávek. Tvorba se postupně organicky vyvíjí, vstřebává různé vlivy, přechází od pouštní psychedelie k více space hard formám. To lze poprvé slyšet na EP s názvem Dead Star (březen 2020), které obsahuje 6 skladeb a trvá 35 minut. Lze je tedy považovat za plnohodnotné album. Na pulty jde paralelně v limitovaných vinylových edicích, o které se stará sama kapela. Digitální formát vychází pod hlavičkou Stickman Records.
Rok 2020, jak všichni víme, způsobil nucené přerušení aktivního vystupování u mnoha interpretů. KING BUFFALO, kteří měli živou produkci vždy za zásadní, museli totálně překopat svoje plány. Do obchodů v listopadu přichází alespoň živák Live At Freak Valley (nahrán 21.6.2019 na Freak Valley Festival, Netphen, Německo), ale to zásadní se odehrává ve studiu. Začíná vznikat koncepční soubor tří desek, který nazvali „Pandemic Trilogy“. V rychlém sledu, ale každé s odlišným přístupem, jsou nahrána tři alba.
Jako první se k posluchačům dostává The Burden Of Restlessness (duben 2021). Zde zřetelně dochází k dalšímu rozvíjení tvůrčích postupů z předchozích nahrávek a ukazuje se, kam a jak se soubor posouvá. Tematikou jsou chmurné vize o osamělosti, izolaci a depresích jedince. Hudebně se objevují výrazné progresivní aspekty, dominují čisté melodické linky a plastické nástrojové aranže, dochází k využívání střídmého až minimalistického přístupu k blues rockové látce. Nahrávka u mnoha hudebních kritiků aspiruje na desku roku.
Všechna dosavadní alba byla nahrávána ve studiu Main Street Armory, kde kapela dosahuje svého typického zvuku díky osvědčenému rozmístění mikrofonů. Ne tak Acheron (vydáno prosinec 2021, nahráno duben 2021 Howe Caverns), kde zvolili zcela jiný přístup. Pro druhou část trilogie se KING BUFFALO vrátili ke svým kořenům a nahrávací frekvence provedli živě na jeden zátah. A to v prostředí podzemní jeskyně, do níž se odebrali z pohodlí studia. Vlastní proces byl technicky komplikovanější, ale atmosféra tajemného skalního dómu s jezerem a zurčící vodou byla jedinečná. Výsledkem je opět mimořádné dílo se čtyřmi dlouhými zádumčivými kompozicemi.
Pandemickou trilogii uzavírá optimističtěji laděný Regenerator (vydáno září 2022, nahráno 2021). V jeho náladě se mísí přemýšlivá střídmost i hravost současně se všemi prvky, které jsme znali z předchozích desek. Proti The Burden Of Restlessness je bohatší a vícevrstvější, je také složeno z kratších a exponovanějších kompozic, než jsou na Acheron. Protagonistům se tak daří naplnit předsevzetí, že každá ze tří nahrávek bude odlišná, současně však neuhýbají ze stylového pojetí, které je pro ně typické.
Penzum studiových prací je naplněno měrou vrchovatou, sběratelé a vyznavači jejich muziky si mohou dělat radost nákupem různých nosičů. Recenzenti se opět rozplývají chválou. „King Buffalo si opět zasloužili korunu, celá jejich psychedelická proggy stoner trilogie je drtivým úspěchem, který by se podařilo zopakovat jen málokteré kapele. Regenerator snoubí obě tváře skupiny v albu zářivém a vyzrálém, s vynikajícími skladbami, skvělou produkcí a perfektním provedením. Je to pořádný trip!“ - Angry Metal Guy. „Regenerator je vrcholem toho, čeho je heavy psycho schopno... patří k absolutní špičce roku 2022. Zásadní poslech, který je tak opojný, magický a podmanivý, jak si jen člověk může přát. Čeho jen nejsou King Buffalo po devíti letech, kdy ovládli scénu, schopni?“ - Headbanger Reviews.
Nyní skupina opět intenzívně koncertuje a podniká rozsáhlá turné po Evropě, Spojených státech a Kanadě. Již dávno překročili hranice své lokální rochesterské působnosti. Čeho jsou ještě schopni, to se zcela jistě v průběhu času dozvíme. Nyní se však dá vcelku bez pochybností konstatovat, že KING BUFFALO patří s nemnoha dalšími do špičky současné stoner rockové muziky, co má blízko k progresivní heavy psychedelii.
10/2022... (celý článek)
