Instrumentální trio z Melbourne působí od roku 2016 ve složení (na fotografii zleva) Jerome Lematua - bicí, Toby Peterson-Stewart - baskytara, Matthew Fackrell (též uváděn jako Matt Fack) - baskytara. V některých skladbách využívají navíc syntezátory, na koncertech pouštěné ze záznamu. Žánrově bývají řazeni k progresivnímu rocku či metalu s prvky djentu, ale také jazzu či ambientu. Sami svůj styl popisují v širokém slova smyslu jako experimentální.
Inspirují je možnosti baskytary jako nástroje, hledají nové způsoby, jak tvořit zvuk. Zveřejnili například video, kde po vzoru piana hrají čtyřručně, tedy oba společně na jeden instrument; používají převážně baskytaru pětistrunnou. Jde o velmi mladé hudebníky - přesný údaj se nepodařilo dohledat, ale dle zmínky v jednom z rozhovorů je Matt Fackrell narozen v roce 1999 a hudbě se věnoval v různých skupinách od svých deseti let. Jeho matka studovala hru na baskytaru na Berklee, pro Matta tedy byl tento nástroj samozřejmou součástí života.
Matt a Toby se setkali, když Toby hledal výpomoc pro nahrávku dema. Hudebně si okamžitě porozuměli a společně vytvořili minutový klip, kde hráli pouze oni dva. "Zacházeli jsme s nahrávkou prostě jako s hudbou, ne jako se dvěma baskytarami. Tvořili jsme píseň, ne basový part. Postavili jsme baskytaru do centra a vyplnili jí i prostor kolem." Klip brzy nasbíral na Facebooku 40 tisíc zhlédnutí, stejně jako ten následující v podobném duchu. Přibrali tedy bubeníka a založili skupinu.
Patrně i díky svému dosahu na sociálních sítích zahájili spolupráci s několika renomovanými společnostmi nabízejícími hudební nástroje a zařízení, což jim umožnilo dále se rozvíjet. V letech 2016-2019 vydali vlastním nákladem tři EP, pro první dlouhohrající desku uzavřeli v roce 2021 smlouvu s nezávislým vydavatelstvím Wild Thing Records. Album Escapades je díky tomu ve fyzické podobě dostupné v běžné distribuční síti, kompletní katalog skupiny je pak k mání přes Bandcamp. Na Spotify jsou pravidelně řazeni do různých playlistů a k dnešnímu dni mají na kontě bezmála 9 milionů streamů, širokou základnu si vybudovali i na YouTube. Předskakovali například Between The Buried And Me, chystají se na turné s Ne Obliviscaris.
Patří k hudebníkům, kteří přemýšlejí nad každou notou, zaměřují se však spíše na vytvoření určité nálady a atmosféry než na technickou exhibici. Obecně lze v jejich tvorbě sledovat dvě linie. Jedna je více fantazijní, hravá a imaginativní, druhá zvukově průraznější, pracující s opakováním a matematickým rozvíjením motivů. Vzájemně velmi odlišné jsou i videoklipy, kterých The Omnific natáčejí poměrně hodně. Vždy jsou zachyceni oni sami a jejich hraní, vedle toho má však každé video nějaký vizuální nápad a specifický styl. Jednou tak sedí všichni tři na posteli v dětském pokoji s prolínajícími se záběry dřevěné stavebnice a malého chlapce u ní, podruhé je klip založený na ostrém střídání kontrastního pozadí nebo výrazně barevném prvku, jako je kapající a přetékající sytě tyrkysová voda.
Zatím největší vlnu zájmu vyvolalo druhé EP Kismet v roce 2017 - tehdy se The Omnific dostali do hledáčku prestižních hudebních magazínů. Titulní skladbu složil Matt Fackrell během pobytu v nemocnici, když mu byl diagnostikován diabetes I. typu. "Měl jsem s sebou laptop, a tak jsem prostě tvořil, zatímco mě sestřičky obskakovaly s kapačkami." Nejnověji vydali v srpnu 2022 deluxe verzi LP Escapades, na níž je kromě původního alba kompletní živé provedení a dva bonusy; kupující zároveň získá odkaz na platformu Vimeo, kde je ke zhlédnutí či stažení audiovizuální provedení celé desky, jde tedy o virtuální obdobu DVD.
Název The Omnific (všemocný, všemohoucí) nemá odkazovat k nim samotným, ale k účinku, jakého chtějí svou hudbou u posluchačů dosáhnout. "Zakládáme si na tom, že tvoříme hudbu, která vám dá pocit, že můžete cokoli na světě."
Judith, 1. 5. 2023... (celý článek)
