Amenophis
Asi se mnou budete souhlasit, že velmi zvláštní postavení mezi profily, které sem my, psavci, vkládáme, tvoří nešťastníci, řazení mezi jednoalbovky - nadaní a talentovaní muzikanti, kteří měli smůlu anebo málo drzé čelo, a ačkoliv obohatili rockovou hudbu o nemalé skvosty, nechápající okolí je zavrhlo, poplivalo nebo jednoduše ignorovalo, a jejich skrytou genialitu nacházíme až dnes, kdy my i oni už místo ulovených groupies počítáme spíše prášky, které musíme polknout na záchranu našich rockovým životem zchátralých těl.
Takže dnes to budou Amenophis. Jedna z posledních skupin první vlny progresivní hudby, která měla o co více talentu, o to více i smůly.
Amenophis vznikli v německém Kressbronnu v roce 1978. Zakládajícími členy byli Michael Rößmann (kytary), Wolfgang Vollmuth (baskytara, klávesy, zpěv) a Stefan Rößmann (bicí, klávesy). Jméno si zvolili podle egyptského faraona, aby bylo mezinárodně srozumitelné a přitažlivé. Trio s dalšími hostujícími hráči 5 let hoblovalo nejrůznější německé scény a získávalo stále větší zkušenosti a hráčskou virtuozitu, až se v roce 1983 zavřeli v bytě jednoho z nich, kde vzniklo nouzové studio a nahráli jeden z velkých skvostů éry progové scény, stejnojmenné album. Zájem o desku však byl minimální a vzhledem k finančním problémům se skupina ještě téhož roku rozpadla.
V r. 1987 se najednou objevila možnost nahrát druhou desku. Z původní sestavy kvůli zdravotním problémům odešel Stefan Rößmann, novými členy byli René Kius (bicí) a klávesista Kurt Poppe. Deska dostala název You & I a skupina ji propagovala na dlouhém koncertním turné, které skončilo až v létě 1989. Pak opět došly peníze a přišel druhý rozpad skupiny.
Ale ještě všemu nebyl konec. Poslední pokus o “fame and fortune” podnikla skupina v letech 2010 - 2014 v sestavě Michael Rößmann, Vollmuth, Poppe a nováček Karsten Schubert za bicí soustavou a jeho výsledkem bylo třetí album skupiny s názvem Time. Od té doby nebylo o Amenophis slyšet, ale vzhledem k jejich nezdolnému optimismu…kdo ví?
Tvorbu Amenophis ale mohu jen a jen doporučit. Skupina oplývala spoustou nápadů a vzhledem k jejich dlouhým turné i hráčskou virtuozitou. Jako svoje vzory uváděli Yes, Genesis a Camel a je to také slyšet. Dlouhé symfonické kompozice, zasněná atmosféra, překrásné nálady. Je obrovské škoda, že nepřišli do lepší doby, ale i to co nám tu zanechali určitě stojí za nejeden poslech!
Gerry, červen 2023... (celý článek)
