Německo-australské blackmetalové duo tvoří bubeník a klávesista Tentakel P. a zpěvák Xen. Jedná se o studiový projekt, který je plánovaný jako dlouhodobý. V Hamburku žijící Tentakel P. se ke studiové práci obrátil poté, co přerušila činnost jeho domovská skupina TODTGELICHTER; jeho žena Marta zde působila jako zpěvačka a po narození druhého dítěte přestal být provoz spojený s pravidelným zkoušením a živým hraním pro pár únosný.
Oproti avantgardně blackmetalové, stále ovšem poměrně přístupné a melodické hudbě TODTGELICHTER je tvorba OMEGA INFINITY abstraktnější a výrazově drsnější. Základ tvoří živě provedené bicí, k nimž jsou pomocí syntezátorů a počítačových efektů přidány další nástrojové a zvukové vrstvy. Na albech pravidelně hostují ženské hlasy, hlavním zpěvákem je chrčivým projevem obdařený Xen, v metalovém světě známý především díky svému působení v extrémně progresivně metalových NE OBLIVISCARIS, kteří mají svou základnu v Melbourne.
Spolupráce funguje na dálku díky moderním technickým prostředkům: Xen nahrává vokální party na závěr tvůrčího procesu ve vlastním domácím studiu, přičemž o jejich podobě rozhoduje do velké míry sám. Tímto způsobem se podílí na výsledném tvaru. „Občas nějakou verzi zpěvu pošlu spíš jako vtip, říkám si – tohle mi určitě neprojde, to už je moc. Dost často se mýlím,“ uvádí k tomu Xen a Tentakel dodává: „Po nahrání hudby mám ohledně zpěvu nějakou hrubou představu. V 95 % případů je Xenovo první provedení to pravé. Já vím, čeho je se svým hlasem schopen, a on ví, co hudba potřebuje. Mnohdy je to na hraně. Rád posluchače znepokojuji.“ Tentakel P. uvádí, že v jeho hudebním vývoji sehráli podstatnou roli GENESIS, konkrétně videoklip k písni Mama, který vídal v televizi jako batole. Celý život pak dle svých slov v hudbě hledal podobnou temnotu a děsivost, jakou vnímal zde. OMEGA INFINITY také natočili cover verzi tohoto hitu. Za své nejoblíbenější album vůbec Tentakel P. označuje The Lamb Lies Down On Broadway a říká, že Genesis zásadně ovlivnili jeho přístup ke komponování: každé své album vnímá jako souvislou, vnitřně rozrůzněnou plochu, která nabízí posluchači ucelený zážitek, bere jej na hudební cestu. V pozadí u něj vždy stojí myšlenkový a estetický koncept, který se skrze jednotlivé skladby naplňuje.
OMEGA INFINITY svou tvorbu stylově označují jako black void metal. Označení void, jehož jsou průkopníky a které pozvolna proniká do slovníku dalších umělců (například v podobě štítků na Bandcampu), je vyjádřením přístupu nejen k hudbě, ale i ke skutečnosti. Odkazuje k zájmu o prostor mezi předměty a jevy, jak si je běžně vymezujeme, k přehlíženému a nepoznatelnému v kosmických i mikroskopických rozměrech. Vesmír je zde vnímaný jako prázdné a nehostinné místo, které je děsivé svou rozlohou, cizostí a jinakostí. Je ne-lidský, není však zlý ve smyslu záměru. Není v něm místo ani pro personifikaci „nepřítele“ v podobě různých vetřelců. Alba Solar Spectre (2020) a The Anticurrent (2023) vznikala téměř souběžně – první se věnuje jednotlivým tělesům sluneční soustavy, druhé se zabývá vývojem a zánikem kosmu. Připravovaná třetí deska tematizuje kontrast krásy a smrti, má být „o věcech tam venku, které vás můžou zabít“. Skupina zde chce ještě více experimentovat s možnostmi zvukového vyjádření, zkreslováním vokálů a podobně. Tentakel P. nevylučuje, že OMEGA INFINITY někdy vystoupí živě, vidí tuto možnost ale jako málo pravděpodobnou: „Xen by se musel přestěhovat do Evropy a já bych musel sehnat další hudebníky a ukázat jim, co mají hrát na nástroje, u kterých nemám tušení, jak se na ně hraje.“
