Základními pilíři kapely The Clash byli bezesporu pánové Joe Strummer (vl. Jménem John Graham Mellor) a Mick Jones a oba se už v před-Clash období pohybovali v hudebních uskupeních. V případě Strummera to byla pub-rocková kapela the 101'ers a Jones válel v bandě London SS.
K jejich spojení došlo v roce 1976 a odehrálo se následovně: Manažer kapely London SS Bernie Rhodes jednou takhle seděl na koncertě 101'ers a povídá jejich frontmanovi Strummerovi: „Seš dobrej, ale tvoje skupina je sračka..." a dal Joeovi pár dní na rozmyšlenou, jestli by se nechtěl připojit ke kapele London SS. Joe nakonec souhlasil, 101'ers opustil a s jeho příchodem si kapela London SS změnila název na The Clash.
První sestava The Clash vypadala takto: Joe Strummer (zpěv, rhythm kytara), Mick Jones (solo kytara, zpěv), Paul Simonon (basa), Terry Chimes (bicí) a ještě kytarista Keith Levene, který ale v kapele účinkoval velmi krátce a zůstalo po něm de facto pouze autorství skladby "What's My Name" z jejich první desky.
Hned první koncert si Clash odbyli jako support Sex Pistols a následně uzavřeli smlouvu se CBS Records. Bubeník Chimes sice kapelu nakrátko opustil, ale natáčení debutové desky, které předcházel poměrně úspěšný singl "White Riot", se přece jenom zúčastnil a podílel se tak na umístění této eponymní syrové punkové desky na 12. místě britského albového žebříčku. Pozn. v USA vyšla deska až o dva roky později, v roce 1979, a oproti britské verzi se lišila některými skladbami.
Ale ani úspěch neudržel kapelu ve stejném složení a pro názorové rozdíly opět odchází Chimes a je (po menším střídaní bubeníků) nahrazen Topper Headonem. V roce 1977 má ale Clash i problémy zcela jiného ražení, protože pánové se za vandalismus a krádeže míhají ve vězení a už tak dost chuligánské bandě se pověst výtržníku zvedá po turné po Británii, kde dochází k likvidaci sedaček v hledišti atd. Je dobré také zmínit ostře levicovou politickou orientaci kapely a její podporu různým levicovým organizacím.
Druhá deska, Give 'Em Enough Rope, vyšla v roce 1978 a oproti debutu přinesla učesanější zvuk a přinesla kapele potřebné body v USA, což v konečném důsledku vedlo konečně i k vydání debutové desky v zemi hamburgerů.
Na počátku roku 1979 vychází EP The Cost of Living s úspěšným coverem songu "I Fought the Law", ale rok 79 převedl ještě daleko větší pecku. Vychází totiž dvojdeska London Calling, která přináší úžasnou kombinaci všemožných stylů od rockabilly, rocku přes punk až po reggae a ska. Jedná se sice o dvojalbum, ale Clash trikem docílil toho, že se prodávala za cenu normální desky a prodávala se opravdu výborně (v USA 37 týdnů v hitparádě, v UK 20). Obecně je tato deska považována za jednu z nejlepších desek historie populární hudby. (časopis Rolling Stone ji dokonce řadí na 8. místo v 500 nejlepších deskách historie).
V roce 1980 jim CBS zakazuje vydávat každý měsíc jeden singl, jak měla kapela v plánu, a tak jejich tvorba v tomto období vyúsťuje v megalomanské 3-LP Sandinista!, které sice dosahuje v USA platiny, ale neobsahovala žádný chytlavý sing, a tak se v rádiích neprosadila.
Jestli však byl Sandinista chudý na singly, tak s těmi se Clash bohatě vytáhli v další řadovce s názvem Combat Rock a ex-euroteláckou hymnu "Should I Stay or Should I Go" snad není třeba představovat. Další úspěšnou skladbou z desky byla i lehce funky "Rock the Casbah".
V kapele však započal postupný proces rozkladu, který začal vyhazovem Topper Headona kvůli jeho zálibě v heroinu, což znamenalo opětovná příchod starého dobrého Terry Chimese. Jenomže už v roce 1983 byl vystřídán Pete Howardem. Vyhrotil se také vztah mezi Jonesem a Strummerem, což nakonec vedlo k odchodu Micka Jonese v září roku 1983.
Namísto Jonese přišli do kapely dva kytaristé – Vince White a Nick Sheppard – a Clash v této sestavě nahráli svoji poslední studiovou desku – Cut the Crap (1985). Samotné nahrávání provázela řada sporů, a tak část desky natočili profi studioví muzikanti a bicí dokonce obstarával automat. Deska příliš úspěšná nebyla a evidentně nefungující kapela se v roce 1986 rozpadá.
I po rozpadu The Clash se bývalí členové věnovali hudebním aktivitám, z nichž zmíním např. kapelu Big Audio Dynamite, ve které se dokonce svého času setkal Strummer s Jonesem nebo uskupení Joe Strummer & The Mescaleros.
Strummer působí také ve světě filmu. V roce 1983 režíruje kriminální snímek Hell W10, k němuž napsal vlastní scénář a spolu s Mickem Jonesem si v něm také zahrál. V roce 1989 se objevil ve filmu Mystery Train slavného nezávislého režiséra Jima Jarmusche.
V roce 2003 byli The Clash uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.
22.12.2003 (ve věku 50 let) Strummer zcela náhle umírá. Jeho smrt způsobila nediagnostikovaná vrozená srdeční vada.
The Clash patří spolu s Ramones a Sex Pistols k nejvýznamnějším punkových kapelám, ačkoli během své kariéry neustrnuli v punkových standardech (jako třeba Ramones) a začali svou hudbu obohacovat o mnoho různých vlivů, což vedlo k obrovskému úspěchu jejich vrcholné desky London Calling a popularitě, jak v rodné Británii, tak v USA.
Bohužel smrt Joe Strummera dá asi zapomenout na jakýkoli reunion této skvělé bandy, a kdo ví, jestli by takové uskupení mělo šanci a fungovalo nějak plnohodnotně, ne jen jako svůj vlastní revival, jak to dost často bývá.
Autor: kneekal (vloženo 29.3.2011)
Několik vět o filmových aktivitách Joea Strummera doplnil Apache.... (celý článek)
