Bill Pleška - @ 09.04.2011 | #

Pink Floyd je vlastně takový art-rockový pop, velmi okázalý art-rock pro masy. Hudba zaujatá svou vlastní uměleckostí, v níž občas zvítězí forma nad obsahem. Kdybychom z alba Dark Side of the Moon vypustili všechny ty přidané zvuky, bušení srdce, útržky rozhovorů, zvonění budíků a podobně, zůstal by nám sympatický, chytlavý bigbít, ale žádné velké art by se asi nekonalo. Nemohu se zbavit dojmu určité povrchnosti, předstírání větší hloubky, než tam doopravdy je. To ale nemíním nijak pejorativně, vlastně mi to totiž vůbec nevadí - jedná se o vynikající, bezvadnými nápady nabité dílo a plně si zaslouží pět hvězdiček. Jen takové superlativy jako "nejlepší hudba vůbec" by se podle mého názoru neměly používat vůbec, nejen v tomto případě.

@ 10.04.2011 20:48:55 | #
Palo: Nejde o to, co poslouchám nebo neposlouchám, platí to na rock jako celek. Samozřejmě, jsou kapely a interpreti, kteří mají vysoce kvalitní a zajímavé texty, jež (občas) obstojí i samy o sobě. Ale když prostě vezmeš rock a pop jako jeden velký celek, zjistíš, že tohle jsou vlastně výjímky potvrzující pravidlo. Rock je hudba, kde co se týče slov hrají prim výrazné slogany, v nichž často nejde o sdělení nějaké hluboké myšlenky, ale o sdílení určitého pocitu. A to obvykle funguje nejlíp ve spojení s muzikou. Toto spojení pak může mít ve výsledku stejný dopad jako sdělení oněch hlubokých myšlenek. Rock je o předávání určité energie a pocitů. Texty v rocku fungují úplně jinak než normální poezie nebo próza. Můžou fungovat stejně, ale většinou fungují dokonale až když se spojí s hudbou. Rock dává velký prostor fantazii posluchače. Proto jsme tak milovali nebo milujeme rock, i když jsme neznali nebo neznáme přesný význam textů. Prostě tu dokonale fungují pocity z toho celku, který posloucháme.