Bill Pleška - @ 09.04.2011 | #

Pink Floyd je vlastně takový art-rockový pop, velmi okázalý art-rock pro masy. Hudba zaujatá svou vlastní uměleckostí, v níž občas zvítězí forma nad obsahem. Kdybychom z alba Dark Side of the Moon vypustili všechny ty přidané zvuky, bušení srdce, útržky rozhovorů, zvonění budíků a podobně, zůstal by nám sympatický, chytlavý bigbít, ale žádné velké art by se asi nekonalo. Nemohu se zbavit dojmu určité povrchnosti, předstírání větší hloubky, než tam doopravdy je. To ale nemíním nijak pejorativně, vlastně mi to totiž vůbec nevadí - jedná se o vynikající, bezvadnými nápady nabité dílo a plně si zaslouží pět hvězdiček. Jen takové superlativy jako "nejlepší hudba vůbec" by se podle mého názoru neměly používat vůbec, nejen v tomto případě.

Papageno @ 11.04.2011 22:07:25 | #
"I operu jsem viděl bez toho, že bych rozuměl jedinému slovu - už proto, že opery bývají v italštině."

Zásah! Nech sa páči, toto je argument, ktorý prebíja všetky tie pseudomúdrosti o tom, že obsah textov je rovnako dôležitý ako hudba samotná. Samozrejme, text má svoj význam, ale je omnoho nepodstatnejší, ak je naozaj hudba hudbou, a nie len nejakým patetickým podmazom k slovám.
Pôvabné na opere je aj to, že pred predstavením dostávajú diváci obsah deja, teda popis toho, čo sa v jednotlivých dejstvách bude odohrávať. Nie kvôli tomu,že by nerozumeli danému jazyku, ale pre skutočnosť, že zrozumiteľnosť a artikulácia operných spevákov je (pre toho, kto nepozná do detailu libreto) väčšinou nezrozumiteľná.
Ak sa hrá Čarovná flauta, ide sa na Mozarta, a nie na Schikanedera. Nikto sa nejde oddávať súzneniu hudby s libretom. Znalci a hudobní fajnšmekri sa idú kochať v Mozartovej hudbe...bez debaty.
Ak je na programe Beethovenova deviata, ide sa na Beethovena, nie na Schillera. Mimochodom, záverečná spievaná Óda na radosť je najslabšou časťou tohto ináč dokonalého veľdiela.