Petr Gratias - @ 13.03.2013 | #

Kdybych měl jmenovat pro mě deset nejvýznamnějších alb, která jsou mými srdečními záležitostmi, stanulo by mezi prvními pěti. Můj intimní vztah k tomuto albu se odvíjí od okolnosti, že na počátku března 1973 jsem oslavil osmnáctiny a informován o tom, že moje oblíbená skupina Pink Floyd připravuje vydání nového alba, jsem si přál tuhle desku k narozeninám.
Album s tajuplným názvem The Dark Side Of The Moon spatřilo světlo světa 10. března 1973 a asi za necelé dva měsíce mi tohle album poslali jako dárek příbuzní, žijící od r. 1968 v Londýně…. Je třeba podotknout, že tímto albem vstoupili do nové progresivní fáze své hudební kariéry a vedle citované postpsychedelie zde můžeme deklarovat v rámci kapely žánr art rock. Projekt byl natáčen v londýnském studiu Abbey Road mezi červnem 1972 až lednem 1973 v pinkfloydovské produkci v hudební režii Alana Parsonse.
Album obsahovalo 9 skladeb, které představovaly spojení písňové formy s instrumentálními pasážemi, všechno velmi důkladně proaranžováno s přesností. Pravděpodobně první, co mě zaujalo byl sound alba. Zcela nečekaně až tajuplně zní z ticha SPEAK TO ME, v tlukotu lidského srdce, jež se pojednou přeleje v mohutném příboji instrumentace, cvakání automatické pokladny, nezřetelného pochichtávání a hrůzného vrčení a šíleného výkřiku do skladby BREATHE. Elektrické piano a klouzavé tóny steel-kytary a rozkládané doprovody jsou doprovázeny zemitými basy a nijak nekomplikovanými bicími. Padne na nás závoj melancholie a už jsou zde ve stejném duchu pojednané i zpívané hlasy. Hudba se přelévá jako mořský proud v posmutnělé atmosféře. ON THE RUN navazuje přímo přes vrčení a tajuplné bublání a podivné téměř industriální zvuky. Tepot bicích se spojuje s lidským během a nad hlavou přelétávají zcela nízko bombardéry. Imaginární štvanec před nimi hledá spásu. Tajemné hlasy a výkřik a zdůrazněná úzkost a strach končí šíleným chechotem a náletem s hrůznou explozí bomby s dozvukem.
TIME nabídne tikot hodin a odbíjení a cinkání, po kterém následuji podivný tikot a ortelný plný sound s ozvěnou bubenických úderů. Rockový základ skladby je dán důraznou a pomalou rytmikou, zato klenutými gospelovými vokály pod zpívaným hlasem. Sound rozčísne drásavé sólo elektrické kytary, které se tříští v prostoru v nekonečnu a zanechává mrazení po těle…
THE GREAT GIG IN THE SKY otevírá klavírní téma a klouzání steel-kytary s nekončící melancholii a mluveným hlasem. Pak ovšem přichází nástup famózního vokálu Clare Tory, která nad rytmikou a hammondkami v úžasné až téměř operní poloze ovšem ve výrazných emocionálních erupcích. Jeden z mnoha silných okamžiků na albu (!)
MONEY zahajuje strojová operace třídiče mincí a jejich neodbytný cinkot. Výrazný riff posouvá skladbu na pokraj hard rocku. Bicí tepou, basy duní, elektrické piano perlí a lidský hlas nemilosrdně pojednává tematiku peněz v v pragmatických souvislostech lidské chamtivosti. Bučivě dravý je saxofon Dicka Parryho v jeho vstupu a po něm už na kytaru řádí sám Gilmour. Kostelní zvuk varhan střídá výrazné pomalé klavírní téma a silná melodická linka v mollové tónině a opětně posmutnělý vokál s doplňujícím saxofonem a plující ozvěnou… to je US NAD THEM. Jako rocková rapsódie s mohutnou vokální stěnou a instrumentací se přelévá prostorem.
ANY COLOUR YOU LIKE je po mohutném tématu příležitostí pro synthesizery a jejich sugestivní kouzlení ve barevných vrstvách, které vrhají svoje imprese do tématu pod klopotající rytmiku a následně pro další kytarové sólo a zkreslené tónové postupy a důrazněné basy, kdy se klasický rock propojuje s pionýrskými elektronickými postupy… Kytarový mlýnek zklidní skladba BRAIN DAMAGE s výrazně jednoduchým motivem a vypravěčsky znějícími hlasy. Rytmika tiká a posléze skladba graduje za výpomoci vokálního kvarteta. Šíleně znějící smích v pozadí působí rušivě, ale s ohledem na textové sdělení je zcela namístě. Varhanní tremolo posílí instrumentaci a opět vévodí vokální podíl a vrčení synthesizerů nás přenáší do poslední skladby ECLIPSE.
Tohle je klasické rockové finále s opakujícím se schématem a sbory a vrcholící erupcí pocitů… úplný konec představuje opětný tepot lidského srdce.
Bez ohledu na mé osobní důvody album patří mezi klenoty nejen britské, ale i světové hudební rockové produkce a dokázalo přesvědčit i nevyzpytatelné hudební kritiky, že zde mají co dělat s opravdovým nadčasovým hudebním majstrštykem.
Nezbývá mi s nimi jinak než souhlasit. Některá alba po čtyřiceti letech vyvanou, některá ztratí svou sílu, ale některá si ji zachovají dodnes. Do téhle kategorie zařazuji The Dark Side Of The Moon i já.
Jak známo, kvadrofonie se ukázala být pro domácí použití jako nevhodná. Myslím, že kdyby album vyšlo v kvadrofonní verzi, existovalo na jeho přehrávání patřičná zařízení a byly k tomu uzpůsobeny domácí podmínky, byl by to famózní zážitek.
Plný počet hvězdiček!

Progjar @ 13.03.2013 18:00:35 | #
Pre kvadrofónny posluch doporučujem Immersion set DSOTM, je to famózne. Vyžaduje si to kvalitné domáce kino ale ten zážitok stojí za to. Ja osobne si pamätám okamih, kedy som videl toto LP v obchode Opus v Bratislave. Brada mi spadla kdesi, chcel som hneď kúpiť ale bolo to len pre členov Gramofónového klubu. Predavačka ma síce potešila, že keď zostane aspoň jeden kus, že mi ho predá. Samozrejme nezostalo ani "ň".
Ja osobne som musel na tento album dospieť a objektívne mám radšej WYWH, Animals a The Wall. Osobitne zbožňujem The Final Cut, mal som toto LP na vojne, asi preto. Takmer som tam tu platňu zodral.
Vynikajúci zvuk bol na koncerte Pink Floyd v 94 v Prahe, kde som bol. Začiatok Money mám v hlave dodnes.