Reakce na recenzi:

muryru - @ 15.02.2015

Těžko říct je poslední studiové (a vlastně vůbec poslední) album Psích vojáků v jejich kariéře. Zklidnělý a nemocemi sužovaný leader už v té době nesypal silné melodie z rukávu jako dříve a tato kolekce je poslední várkou nových písní.
Každé album Psích vojáků zní jinak. Písním na tomto albu rozhodně prospěl především hostující Michal Gera (dlouholetý spoluhráč Jana Spáleného) na trubku a křídlovku, kterou obohatil sound řady písní. V pozadí je slyšet i violoncello Tomáše Schilly, hudebníka, který prošel řadou spřízněných kapel (Půlnoc,DG 307,Krch-off Band,PPU,Echt!).Hosté, kteří s kapelou jinak neměli nikdy co do činění, byli v diskografii Vojáků úplné novum. Na kytaru a krátkou recitací v jedné písni (Holičky) se připomněl ztracený syn Jan Hazuka (zakládající člen odešel v roce 1993, na poslední půl rok existence se na sklonku roku 2012 po letech do kapely vrátil). Jinak zůstalo základní trio Topol a oddaní spoluhráči David Skála a Luděk Horký.
Určité počátky autorské krize, která se v plné míře projevila v dalším období, nese už otvírák alba s názvem "Napsal jsem píseň". Osobně jí řadím k tomu nejslabšímu, co kdy Topol splodil, zejména textově. Hudebně se jedná o standardní vojákovský styl, ostatně jako celé album - ovšem tak silných melodií, na jaké jsme bývali zvyklí, se tentokrát nedočkáme a to vidím jako základní problém vyznění alba. V tomto ohledu boduje poslední část série Prší, tedy Prší 5, asi nejzapamatovatelnější věc alba, se silným hudebním,textovým i interpretačním momentem v mezihře. Skvělá je také titulní věc Těžko říct, díky Gerovi hodně plující v jazzových vodách s klasickou topolovskou vokální gradací a naléhavostí v závěru. Nechybí takřka skočná instrumentálka Kozlík na louce (kvalit Malé zimní hudby ovšem nedosahuje), pár dalších typických vojákovštin Možná moc čaje (Filip málem divoký jak zamlada), Musantet (Filip se opět vrací k milované francouzštině), Kabátky děravý a dvě delší skladby, postavené především na textu - On Šíp a Ježura. Smysl skladbiček Tón jsem příliš nepobral.
Poslední album Psích vojáků rozhodně neurazí, ale ani zdaleka nezanechává tak silný dojem jako předchozí U sousedů vyje pes.
Filip měl poté touhu ještě jednou zvolat "bingo", jak pár let poté přiznal, přijít s dalším novým materiálem, ale zůstalo bohužel jen u přání.