Munnin - @ 19.12.2007 | #

Jedná se o mé pravděpodobně nejoblíbenější album vůbec. Kdo se do The Wall ponoří, zjistí, že její námět je mnohdy mrazivě aktuální i dnes, po více než čtvrt století. Izolace, rasismus, dav... Celé album postupně graduje; první polovina příjemně nabudí (dá-li se v tomto případě o nabuzení mluvit), druhá polovina začíná elitními party Hey you a Is there anybody out there?, pomalu se přelévá přes Pinkovo zoufalství a šílené vize až ke grandióznímu soudu... Nemám právo ani chuť The Wall nikomu vnucovat, ale stěžovat si, že je poněkud ponuré, je asi stejně tak smysluplné stěžovat si, že jste po sprše mokří. Příběh o mučivých duševních prožitcích se prostě nedá odvyprávět jakkoli optimisticky.

miguel7 @ 21.12.2007 07:53:48 | #
Ponuré a "zešedlé" mi nepřijde jen obsah, ale i hudba. První album mne dost nudí. Jsou tam dlouhé nezajímavé a opakující se pasáže. Nikdy mne moc nechytla žádná z těch melodií (možná jen Mother+in the flesh?) Jediná věc ke které se vrácím, je závěr alba a to od Comfortably numb.