Beriq - @ 18.08.2008 | #

Nějak si nemůžu pomoct, ale Rogera Waterse nemám rád. A toto album je dílo především Rogera Waterse. Čili... hmm tak jednoduché to nebude.Takže od začátku.
Pink Floyd jako celek mám rád v té podobě skupiny, která dokáže svou hudbou proniknout hluboko do posluchačovy duše a navodit nejrůznější emoce. Ať už svými jemnými tóny a zvuky pomalu napínají a vzrušovat nebo ať už v pravý čas zatnout, vystřelit a konzumenta shodit ze židle. Takže Echoes, Dark Side nebo Shine on... to ano všemi deseti.
The Wall, ať si každý říká co chce už není tak čistě o hudbě. Je to příběh, silně koncepční album,počin který se snaží nosit myšlenky a poselství. Připadá mi překecané...Stejně jako některé Watersovy sólové počiny.
A přitom to začíná tak fantasticky- In the Flesh. Ale dál? Dobré silné skladby střídají ty vycpávající (pro mě třeba Empty Spaces- kolik z vás začíná brunátnět?). A jak by třeba taková Another Brick in the Wall byla dobrá kdyby nebyla v rádiích omílána stále dokola?
Ale abych jen jedovatě neplival tak musím vyzdvihnout třeba takovou Hey You! Především takové to podivné bzučení kolem 3:20 nemá chybu. Nebo akustickou Mother. Ale co dál?
Ne není to pro mě žádné zásadní dílo. I přes to jak oblíbené a úspěšné nejspíš je a bylo. Není to U MĚ ani excelentní přírůstek do každé sbírky. Je prostě dobré a měl by ho slyšet každý a každý si na něj udělat názor sám.

Beriq @ 18.08.2008 19:16:56 | #
Možná, že časem si odstup získám a dám přednost tomu lidštějšímu před vzdáleným- vystihl jsi to přesně. Možná až s věkem si oblíbím to krutě realistické. Nejde tady možná o to pochopit nebo nepochopit, ale o to- chtít si to pochopené připustit nebo nechtít. A já zatím nemám potřebu přistát na zemi. Raděj s Floydy po vesmíru, s Tully po sametové zeleni a s Yes po mořském dně...o tom ta hudba pro mě asi je