EasyRocker - @ 19.12.2008 | #

I já budu z těch černých ovcí, kteří Zeď neobodují maximální bodovou náloží. Kvalita Watersova konceptu o uzavírání se před světem je unikátní, neoddiskutovatelná a myslím, že ji v recenzích již uvedených nikdo nezpochybňoval... Tento koncept je tedy u mě tou složkou alba, který bez váhání zaslouží *****. Pak je tu ovšem složka hudební, kterou jako hudební posluchač musím hodnotit především. Pohříchu největšího úspěchu dosáhly většinou skladby, na kterých se podílel Gilmour (asi s výjimkou Another Brick in the Wall part 2), zejména famózními sóly opředená Comfortably Numb, Young Lust nebo Run Like Hell. Horší je to s pasážemi, které dle klasického Watersova schématu tvoří jen podkres zpěvu - ano, tohle má samozřejmě ve Zdi své místo, ale upřímně musím konstatovat, že spousta těch pasáží je vyloženě průměrná, ne-li hůř, a že Waters odsoudil místy hudbu k vyloženě marginální roli. Tady samozřejmě záleží na úhlu pohledu - někdo, pohlcen texty, to skousne, pak je to v pořádku a já mu do jisté míry závidím. Já ovšem, coby fanoušek namlsaný hudebními hody z předchozích alb PF, to jen tak skousnout nemůžu. Je jasné, že Waters sepsal koncept zcela sám a kapela už v té době v podstatě lidsky nefungovala, a nebýt melodičtějších Gilmourových příspěvků, dopadla by hudba na Zdi asi ještě průměrněji. Takže výsledné hodnocení Zdi? Geniální koncept, podpořený ovšem "pouze" dobrou hudbou. A tedy ****.

PaloM @ 19.12.2008 11:10:11 | #
So všetkým by som súhlasil, čo si napísal, no ja som ten, čo je "pohlcen texty, to skousne, pak je to v pořádku...". Poznám i niektoré opery z klasiky, kde je to podobné, hudba pri určitom deji len podfarbuje. Vnímam Wall ako jednoliaty celok (dokonca pri snahe to vojde aj na jedno CD) a paradoxne, skôr mi vadilo, keď na koncertoch hrali jednotlivé "hity", lebo Wall proste vnímam ako jedno dielo. Preto ma nikdy predtým ani nenapadlo pytvať to na drobné. Myslím, že je to podobné ako v suite Atom Heart Mother (ktoré časti sú dobré a ktoré zlé?), či Dark Side of the Moon (otázka, či Great Gig in the Sky, či Any Colour You Like sú dobré skladby nemá zmysel, lebo samé o sebe nič nevravia ale v celku pôsobia úžasne).
Ja som Wall počul 1. raz na kúpalisku z mizerných ampliónov pri hluku plavárne, čo určite nie je "dôstojné miesto" pre posluch P.Floyd. A bol som prekvapený, najskôr som neveril, že sú to oni, proste láska na prvé počutie. Až potom som zohnal 2LP, preložil si texty, donekonečna púšťal na kotúčovom magneťáku. Nie som hudobník, no určite som "skúmal" všetky časti a nenašiel som chybu. Tie hudboné podhrávky, či medzihry výborne korešpondujú s textom, dotvárajú atmosféru, proste pre mňa to nemá chybu. A to nie som priaznivec Final Cut (slabota), ani veľký nadšenec pre Watersovu sólo tvorbu (opakujem sa, no uznávam, že je to kvalita, ale pre mňa "depresívna" kvalita). Wall má svoje čaro, mágia hudby a presvedčivosť podania na mňa pôsobia oveľa viac, ako úspech-neúspech jednotlivých častí.