tomaso - @ 06.11.2009 | #

Zrovna dohrály poslední tóny alba Wish You Were Here... To sem jakoby nepatří, ale souvislost to má. Před chvílí jsem totiž náhodou objevil Progboard při hledání něčeho o filmu The Wall. Když jsem viděl, jak krásně tady píšete o hudbě a ctíte názory druhých, přečetl jsem dost vašich recenzí o deskách PF. Je mi 48 a The Wall bylo první akcí PF, kterou jsem už nebyl ochoten vnímat. Cítil jsem to, jako příchod nějaké nové doby, do které se mi už prostě nechtělo. Taky jsem nikdy neviděl ten film. Nyní, lehce zmítán vnitřními poryvy muže středního věku, jsem přivítal provedení The Wall českými muzikanty v O2 areně. Byl jsem nadšený. A hlavně právě jakýmsi vnitřním účinem "spojených sil" tématu a muziky. Obdivuji každého, kdo něco umí a pro mne prostě zlaté české ručičky opět přesvědčily... Navnadilo mě to, podívat se na ten film... Jistě nebude problém si ho někde půjčit. Pouštět si CD Wall mě nikdy nelákalo, ale živé vystoupení s ozřejmením textů pomocí titulků ve mně zanechalo silný dojem. Někdo tu psal, že se mnozí z nás v tomto obraze najdou... Já tedy určitě- hlavně téma odloučení, odtržení...tohle všechno najednou tak nějak zřetelně vyplulo na povrch. No a tak jsem tady, čtu si o Wish, Atom Heart Mother, Animals a Dark a mám hezký večer (právě u mě vrcholí úvodní skladba z AHM...). Vůbec netuším, jaké způsoby jsou zde v diskuzích o jiných kapelách, ale z těch floydovských na mne přímo sálá láska vás všech k dílu této kapely. Přeji hodně různorodých pocitů při poslechu hudby.

tomaso @ 08.11.2009 14:48:16 | #
To filozof + all:
V 70tých letech jsem se stal fanouškem rockové hudby, hlavně té zahraniční. Nikdy jsem moc nechodil na tuzemské koncerty, výjimkou byl jeden veeeelmi vydařený Pražský Výběr v Redutě a pak asi 2x ETC. Jinak z "domácí" tvorby jsem poslouchal na deskách hlavně Collegium Musicum. Vždy mě to táhlo k poslecu artrockových kapel, ale na druhé straně tradičně DP, LZ, BS, UH, Sweet, Slade, atd. Jak už jsem naznačil, do 80tých let už mě to nevtáhlo a tak jsem léta strnule poslouchal pořád dokola to samé...nebo nic... :-) No, nic zas né, protože rovnocennou a později převažující byla pro mne klasika. Máme ji dost v rodině a tak jsem tím ňák nenásilně načuch... Přestože jsem neuměl hrát na žádný nástroj, připadalo mi vzrušující, stát se členem nějakého hudebního tělesa a být součástí té "mašiny", cítit tu muziku zevnitř... To se v poněkud modifikované podobě nakonec uskutečnilo a já začal zpívat ve Sboru Pražských Učitelů- ač absolvent VŠ zemědělské... :-). Po revoluci jsem toho nechal a vrátil se až před 3 lety- do úžasného smíšeného pěveckého sboru Bohemiachor. Ten sbor byl od počátku lepší, než já, a tak chodím na hodiny zpěvu k učitelce do radotínské hudebky... jedno z největších štěstí, co mě v posledních letech potkalo. Je zajímavé, že všechny problémy, které v mém hlasovém projevu řešíme, mají paralelu v mém běžném životě... Jinak mě to vždy láká poslechnout si všechny mé rockové oblíbence na vlastní uši a oči- když sem zavítají. Začalo to kdysi Uriah Heep v Hradci a Purplama v Ostravě. momentálně jsou u mne nejvíc v kurzu YES. V domácí posilovničce jsem si pořád dokola pouštěl Ingwieho Malmsteena, někdy zas OZZYho... V důsledku účasti na hifistických forech (tam se to právě furt zbytečně řeže...) jsem si pořídil nadstandardně slušnou aparaturu a tak je občasný poslech o to příjemnější. Dnes jdu na koncert Béla Fleck + Flecktones a dopředu VÍM, že to bude úžasná záležitost.