john l - @ 13.06.2017 | #

Rčení o jablku padajícím nedaleko od stromu, sedí na osobu Simona Collinse jako pr... na hrnec. Project Sound of Contact zaznamel v roce 2013 docela slušný ohlas a přinesl mezi progresivní sofílie zase něco nového. Všechno kolem tohoto bandu zavání vesmírnou odyseou. Název kapely, název alba, obal a textová stránka, kompletní nahrávka se inspiruje tam někde nahoře.

Hudebně jde o klasický neoprog, vlastně nee, vysoce originální neoprog. Stylové kotrmelce tu nepotkáte, zvuk je pevný, místy trochu vycizelovaný a příjemně chladivý, koncept zajímavý a fascinující. Není lehké v nahrávce vypíchnout stěžejní místa, jelikož se na vás ze všech stran tlačí přívaly jadrné a čerstvé melodiky. Album se vámi snaží prostoupit plynulým, velmi muzikálním proudem. Tady nenajdete ostré hrany, přehnané dynamické pády, ani žádné odbočky.

Collinsův, otci podobný vokál, k takové hudbě pěkně padne a vzdálenostně odtažitou atmosféru ještě umocňuje.

Jde o futuristicky moderní album, které se vám s každým novým poslechem pěkně poodhalí a dá vzpomenout na zlaté časy Genesis z kraje sedmdesátých let. Povedená záležitost!

Judith @ 10.04.2023 23:57:57 | #
Uběhlo pár let a někdejší spoluhráči ze Sound of Contact Simon Collins a Kelly Nordstrom zformovali projekt eMolecule a vydali album The Architect. Pro její přiblížení by se klidně dala použít větší část této recenze: futuristicky moderní album, vesmírné dimenze, pevný a chladivý sound, ucelený koncept, jadrná melodika, plynulý proud... cink cink cink!!! Nenašla jsem mnoho zdrojů, zaujala mě ale pasáž v recenzi na webu Sonic Perspectives, že Collins podle svých slov v předchozích letech "vyčerpal možnosti, jak se vyjádřit jako sólový umělec, a cítil, že je čas vrátit se do fungování v kapele"... načež záhy s Nordstromem "zjistili, že jejich pouto je natolik silné, že nepotřebují další muzikanty", takže společně pokryli zpěv, klávesy a programování, k čemuž si Collins přibral bicí a Nordstrom kytaru a baskytaru. Podle recenzenta je The Architect oproti produkci Sound of Contact se svou dystopickou vizí temnější a méně melodický - po letmém připomenutí alba Dimensionaut musím souhlasit, návaznost tu přesto zřetelně je.