Pink Floyd - The Endless River (2014)
Reakce na recenzi:

Myslím si osobne, že strata súdnosti niektorých ešte stále žijúcich rockových legiend nemá konca kraja. Hodnotiť tento béčkový výtvor pozitívne mi pripadá minimálne pritiahnuté za vlasy. Z môjho pohľadu sa jedná o vykrádanie najhrubšieho zrna a každý poslucháč Pink Floyd veľmi dobre vie, že s kvalitou albumov ako Animals, Wish You Were Here či Dark Side Of The Moon sa toto nemôže rovnať ani náhodou. Niektoré fragmenty a pasáže sú kompletne prevzaté z iných dosiek a stále vám to bude niečo pripomínať. Tu ani niet čo skúmať a nieto sa ešte nad niečím zamýšľať. Za nevkusný považujem aj obal, ktorý je až primitívne symbolický. Tento projekt mohol zachrániť svojou prítomnosťou Roger Waters, ale to by sa na tomto svete musel viac používať zdravý rozum a nie zbytočná, a nič neriešiaca hašterivosť.
Pocta Rickovi Wrightovi je pekná myšlienka. Nie však v prípade, ak Gilmour vyklepe všetky svoje zásuvky a urobí z kompilácie tzv. "radový" album. Čo mi vyložene vadí je to, že to nie sú spievané skladby. Nevidím tu žiadny koncept, ani myšlienku. Atmosférické sóla v Gilmourovom prevedení majú niečo do seba, to ale nenahradí invenciu a prepracovanosť. Sú to stále tie isté inštrumentálne postupy, bubenícke prechody, veľkolepé klávesy ale tentoraz v akejsi demo verzii. Fanúšikovia si však zaslúžili plnohodnotný album a nie tento nudný podmaz do reštaurácie či supermarketu. Keby niektoré klasické rockové kapely vydali trebárs aj 50-minútovú verziu "kolo kolo mlynské", tak sa stále nájde niekto kto to bude považovať za umenie. Takáto bodka za kariérou je tragikomická a v prípade Pink Floyd aj o to viac bolestnejšia ...
Borek @ 12.12.2014 20:28:57 | #
Mám v oblibě všechna období tvorby Pink Floyd - barrettovské, floydovské, watersovské i gilmourovské. Jsem Watersovec, který obdivuje Gilmoura. Nicka Masona jsem vždy respektoval minimálně jako jediného Floyda, který to prožil komplet, definitivně "na milost" jsem ho vzal po přečtení monografie "Pink Floyd - Od založení do současnosti". A Rick Wright? Kdo by ho neměl rád.
K novému albu se tu poznamenalo leccos, pro shrnutí svých pocitů a dojmů bych mohl vybrat od každého něco. Za sebe bych rád doplnil, jak že se bude říkat éře kolem The Endless River, ale vůbec nic mě nenapadá. Tak jako nic necítím ani při opakovaném poslechu tohota alba, které by skutečně mohlo obstát jedině jako bonusový materiál k výročnímu vydání The Division Bell. Fanoušci kapely by tak byli ušetřeni alespoň pohledu na kapitální hrůznost spáchanou na obalu desky, obvyklé to ozdoby a chlouby většiny předchozích děl Pink Floyd. Storm Thorgerson se musí v hrobě obracet...
Nečekal jsem nic dobrého a dočkal jsem se. Přesto bych si nikdy nedovolil tvrdit, že "to" Gilmour s Masonem spáchali jen pro prachy. Kdo to říká, neví o Pink Floyd nic.
Pomyslnou poznámkou pod čarou budiž vyjádření k novým deskám starých mistrů obecně. I tenhle rok - stejně jako ty předchozí - dokázal, že navzdory několika přehmatům je pořád nač se těšit. Však jenom namátkou:
2014: Magnum - Escape From The Shadow Garden, Jethro Tull’s Ian Anderson - Homo Erraticus, Curved Air - North Star, Uriah Heep - Outsider, Nazareth - Rock ‘N’ Roll Telephone, Robert Plant - Lullaby... And The Ceaseless Roar, Colosseum - Time On Our Side...
2013: Janus - Under The Shadow Of The Moon, Leslie West - Still Climbing, Roger Taylor - Fun On Earth, Nektar - Time Machine, Boston - Life, Love & Hope...
2012: Sebastian Hardie - Blueprint, Golden Earring - Tits 'N Ass, Magnum - On The 13th Day, Cold Chisel - No Plans, Ian Anderson - Thick As A Brick 2, Phenomena - Awakening
2011: Journey - Eclipse, Magnum - The Visitation, Proto-Kaw - Forth, Uriah Heep - Into The Wild, Don Airey - All Out...
2010: Pavlov's Dog - Echo & Boo, Phenomena - Blind Faith, Wally - Montpellier, Neil Young - Le Noise, Robert Plant - Band Of Joy...
Co víc si přát?!