Sajgon3 - @ 05.06.2017 | #

25 rokov - čiže štvrťstoročie si dal Roger pauzu od novej radovej dosky, ak za tú poslednú počítame AMUSED TO DEATH , album, ktorý podľa mňa naliehavosťou s prehľadom z pozície Watersa predčil kultovú stenu. Keď som si išiel album vypočuť po prvý raz, zaumienil som si, že ho nesmiem porovnávať s AMUSED-om, dopadlo by to asi zle. A dopadlo by to zle určite, aj keď úplne hrozne nie. Preto sa pozrime na novinku triezvymi očami - nie je to zlé album. Je to v podstate typický Roger, ktorého spoznáte po dvoch tónoch a po prvom otvorení úst. Hudba kulminuje niekde medzi obddobím FINAL CUT a skoršími sólovkami - neurazí a myslím si Rogerových fanúšikov nesklame. Berme to tak, že Roger už všetko čo chcel povedať - povedal. To najdôležitejšie čo mi tunak citelne chýba je bezkonkurečne smrtiaca "rogerovská" naliehavosť - začatá vo WALL.. a do dokonalosti dotiahnutá v AMUSED... Pre bežného poslucháča môže tento počin znieť bezmocne - na Rogerom nastavenú latku je to akási smutnejšia veselohra v 12-tich dejstvách. To najlepšie pre mňa predstavujú skladby PICTURE THAT a následná BROKEN BONES s nádhernými pasážami, ale potom sa to zase vracia do zabehnutých pokojných vôd. Zhrnuté - pekné album - žiadna flákareň - ale - príliš veselé -(( 3 a pol za album + 0,5 bodu za texty - tie sú silné ako vždy. Takže za 4 a ja verím, že z Rogera sa na staré kolená stal optimista - k nemu sa to VYSLOVENE NEHODÍ....

kairos @ 08.06.2017 23:17:50 | #
Ano, album je o 20 minut kratší než Amused to Death a každého musí napadnout, proč. Zvláště když na vinylu je to dvojalbum a každá strana je velmi krátká (mimochodem, na vinylu celé album krásně funguje - každá ze čtvrtin mi připadá jaksi ucelená). Každá z písní by šla natáhnout... třeba o kytarové sólo, že? :) (kdepak, toto album má nejspíš dokazovat, že Roger nepotřebuje Davida ani žádného jeho imitátora). Z takové Picture That by se dala udělat kompozice na celou stranu desky, ve stylu Echoes. Škoda. Na druhou stranu závěrečná Part of Me Died, která mi zprvu připadala tak rychle až náhle ukončená, až to zabolelo, po dalších posleších jsem musel uznat, že to je parádní konec - střídmý, moudrý ve svém minimalismu, důrazný, i bez burácení a kudrlinek. Vlastně nejvíc připomíná závěr Pros and Cons, včetně toho milostného ladění. Mimochodem, opravdu škoda, že se Roger v životě častěji zamilovával a rozváděl než vydával desky. :)