Waters, Roger - Is This the Life We Really Want? (2017)
Reakce na recenzi:

V priebehu rokov 1972 až 1979 chlapci z Pink Floyd dali na trh 4 zásadné albumy. A hlavný motor a mozog Roger dokázal "mlčať" 25 rokov po vydaní absolútnej špičky Amused to Death. Nemal nápady alebo kam to odkladal? Niekto to raz niekde trefne nazval, že Rogerova autocenzúra je fakt otravná.
Ale dočkali sme sa a Roger vydal nový plnohodnotný album, žiadna opera alebo čo.
Poviem hneď na úvod, že je to špička a zároveň ma to napĺňa smútkom, lebo je to rozlúčkový album. Roger už asi nič nenatočí.
Roger na tomto albume prešiel históriou Pink Floyd a aj jeho vlastnou, nádherným a citlivým spôsobom. Počujeme tu The Wall, úplné perly ala Animals, v pozadí nádherné reminisciencie na Final Cut, aj Rogerova sólo tvorba tu prebleskne.
Je menej efektov, menej floyd pazvukov, je to tiché, pokojné, nádherné. Akurát je toho málo, je to krátke, a potenciál by bol, len sa toho chytiť. Nemal kto, nebol dôvod?
V skladbe Deja Vu sú tak sugestívne aranžované sláčiky, že jednoducho nemám oko suché pri posluchu. Je tu náznak motívu zo skladby Mother, ale nie je to vykrádanie.
Aktuálna téma v skladbe The Last Refugee spolu s nádherným video je jemnou pripomienkou nálad z albumu The Final Cut, ktorý mám veľmi rád a cením si ho asi viac ako The Wall.
Nádherný klavesový motív v skladbe Picture That, toto ako keby bol pozostatok z natáčania Animals. Skladba s ohromným potencionálom, priam volajúca po Davidovom sóle. Ach tá chémia.
Broken Bones je typický Roger ako ho mám rád. Počujem tu Wish You Were Here, The Wall, Animals aj Final Cut. Ďalšia ukážka Rogerovho potenciálu a toho, že keby ešte dnes existovali Pink Floyd v starej zostave, dočkali by sme sa iných peciek.
V titulnej skladbe v úvode normálne počujem Otu Petřinu, seriózne.
A mohol by som pokračovať, ale načo. Pustite si tento skvost a garantujem vám, že každý pinkfloydista si cvrkne.
U mňa za jasných a čistých five stars.
Mám len jedno asi len zbožné želanie. Chlapi, vykašlite sa na všetko, zalezte ešte do štúdia a urobte finálny rez. Stále na to máte a Rick vám zhora urobí produkciu.
catcher @ 11.06.2017 08:27:26 | #
Zatím se mi podařilo potlačit nutkání napsat rychlou recenzi na album, u kterého se musím silně ovládat abych si ho nepouštěl pořád dokola. Beztak to zatím bylo třikrát denně. Holt si dám načas, tak jako Roger s albem samotným, protože jsem si jistý, že je v albu mimo jiné 'zakódováno' i to, co neobjevíte hned, byť byste měli v přehrávači trvalý repeat.
Amused považuji z naprostý skvost a tady jsem hodně netrpělivě čekal co bude, po tom čtvrtstoletí... Výsledek silně předčil moje nejoptimističtější očekávání. Jedním slovem - geniální. Geniální testament někdejší duše PF, dotažený k naprosté dokonalosti do poslední noty.
Taky mě napadlo, že si Roger mohl klidně dovolit plochu 2CD, kde by toho na prostoru 2,5h předvedl ještě víc, ale mám pocit, že čas ukáže jak dokonale vyjádřil VŠE co zamýšlel právě v té necelé hodimě. Méně bývá více, a tady mi přijde, že čas, který na přípravu alba měl, využil dokonale. A pochybuji, že někdy v budoucnu dovolí vydat "work in progress" z "přebytků" materiálu, kterého asi shromáždil ve studiu mnohem více. Takto je to naprosto dokonalá (obávám se stejně jako Progjar) tečka, kterou zde zanechává nám i těm budoucím.
Tenhle chlap je legendou už drahně let, a tímto to definitivně potvrdil.