jirka 7200 - @ 21.11.2017 | #

Anglickou kapelu Lifesigns založil John Young, klávesista a zpěvák, (Asia, Strawbs, Greenslade, Fish, Uli Jon Roth či John Young Band). Po všech těchto angažmá si John uvědomil, ža vlastně nikdy nenapsal ryze prog rockové album, které by shrnulo všechny hudební vlivy v jeho životě, včetně odkazu na klasických kapely 70. let, jako jsou Yes a Focus.

Proto začal v roce 2010 navázal spolupráci s producentem Steve Rispinem (který je na deskách uváděn jak pevný člen skupiny), Nickem Beggsem – baskytara, zpěv (Kajagoogoo, Steve Hackett, Steven Wilson, Rick Wakeman) a Frosty Beedlem, bubeníkem Cutting Crew.

Ti s Johnem 3 roky pilovali skladby a aranže, Jelikož jim v sestavě chyběl kytarista, tak John oslovil kolegy, jako např. Steve Hacketta (Genesis),Jakko Jaksyka (King Crimson) a Robina Boulta (John Young band) a ti desku zkrášlili svými kytarovými sóly.

Ty tam jsou však použity jako luxusní ingredience ve velmi střídmém množství, hudba je postavená na různých klávesových nástrojích a rytmice basa, bicí.

Na prvním, bezejmenném albu najdeme 5 skladeb ve stylu melodického prog rocku a když píšu melodického, myslím tím skutečně MELODICKÉHO. První, čeho si ve většině skladeb nelze nevšimnout, je strojový rytmus s výbornou bezpražcovou baskytarou, jež pobublává z hodně velkých hloubek. Na tento základ jsou vrstveny ve středním tempu klávesové stěny syntenzátorů či nezkresléno zvuku piána do vkusných prog rockových vzorců ve stylu Genesis, Yes. Občas malinko cítím v dáli postup i třeba takových Pink Floyd.

Bohužel se mi kolikrát stává, že velmi slušně nastíněná nálada je po chvíli trochu naředěna popem, což je pro mne malým negativem. To platí i naopak - pro obdivovatele jemného, melodického rocku vystavěného na progových základech budou Lifesigns trefou do černého.

Mne osobně zaujala nejhutnější a nejkomplikovanější skladba s několika rytmickými zvraty s výbornými dlouhými tóny kláves - poslední Carousel, jež je ozvláštněná v aranžích použitím flétny fokusáka Thijs Van Leera.

Průzračný a dynamický zvuk je rovněž zaručen. Pro mne za tři, melodici přičtou povinně nejméně jednu hvězdu.

Pantata83 @ 06.01.2020 16:52:39 | #
Na doporučení jsem se přes vánoce zaposlouchal do obou studiových alb a zatímco poslední album je, ano více popovější i samotnou délkou některých skladeb (Chasing Rainbows, Impossible), rozhodně musím říci, že je to hudba velice chytlavá a melodická a za mě musím říci, že mi ta trocha toho popu nevadí a není tak násilná jako u alb Asia v novém tisíciletí, kde již postrádala jistý lesk a punc 80-tých let. A tak trochu se i Ti staří bardi začali vykrádat a úplně poslední 2 alba jsou pro mě vůbec neuchopitelné, ale to odbíhám od Lifesigns. V jisté míře zde nalézám jistou svěží podobonost jakou jsem před několika lety našel u Sound of Contact. Prostě nové věci a nové nápady, které vůbec nejsou špatné. První album bych řekl je mírně lepší (asi to bude tou menší mírou popu). Jistě to bude album, které mi jen tak nezapadne a budu se k němu vracet.