Veronika - @ 21.08.2019 | #

Při prvním poslechu jsem měla určité obavy z lesíků smyčců a písniček v melancholickém středním tempu, ale Springsteen moc dobře ví, kdy atmosféru oživit nějakou trochu hybnější písničkou (zde třeba Sleepy Joe´s Cafe, která jako by vypadla z pera Chucka Berryho). A ano, v prakticky všech písních se ozývají smyčce, že se člověk občas ohlíží přes rameno, kdy odněkud vyjede sedm statečných nebo aspoň Clint Eastwood, ale poslouchají se moc hezky, protože všechny mají hlavu a patu a nějaký nápad. Springsteen experimentující a hrající si se mi ve druhé dekádě 21. století líbí víc, než v bezpečném hájemství rocku s E Street Bandem.
PS.Zajímavost pro angličtináře: několik písniček začíná i končí stejným veršem a zmínky o prášcích...

Veronika @ 25.08.2019 11:59:43 | #
O putovani po snove Americe je mozna videoklip k Hello sunshine, ale v textove rovine je tahle deska asi o necem jinem...Muj nazor je, ze je hodne o osamelosti a problemech v partnerskem vztahu (Tucson train:...we fought hard over nothing, we fought till nothing remained...
Somewhere north of Nashville...making a list of things I didn't do right with you on the top of long page filled...). Pak mozna o boji s dusevnim onemocnenim (ty zminovane odkazy na prasky, Sundown, Hello sunshine).Problem poezie obecne je, ze ji kazdy rozumi trochu jinak a my mame situace zkopmlikovanou jeste tim, ze nejsme rodili mluvci (anglictiny).