Reakce na recenzi:

stargazer - @ 26.08.2023

Honosné spojení světové kytarové veličiny Mike Sterna a klávesového mága Jeffa Lorbera bylo pro mě překvapením, na které jsem se moc těšil. Už samotná fůze těchto dvou by měla být jistým jistým ve světě jazzové hudby. Sice jsem doposud tvorbu Jeffa neznal a ještě neslyšel, věděl jsem jen to, že je velmi populární a žádaný. A JL mě překvapil neuvěřitelně. Jeho kompozice a cit pro melodičnost jsou přesně to, co mě zasáhlo. Už úvodní Righteous z jeho pera je delikatesa. Jeffovi jako autorovi skladeb patří 5 songů z deseti a každý z nich se mi líbí. V tomto případě je album u mě dost vysoko. Ovšem co u mě snižuje radost z poslechu jsou skladby od Mike Sterna. Až na track Nu Som, Mike nepředvedl ma nahrávce nic nového a naflákal na Eleven věci z jeho dřívější tvorby. Asi ani Jeff Lorber nepřišel s ničím novým /fakt nevím/, ale  jak už jsem uvedl výše, Jeffova hra je pro mě premiéra.

Očekával jsem spíše spolupráci na novém materiálu. Tady si hraje každý na svém písečku. Když jde o Sternovy skladby, dominuje jeho kytara a klaávesy Lobrera si Mke pustí k tělu jen pro jejich sólo. To samé platí obráceně. Kde je nějaké jamování - já na bráchu....brácha na mě. Kde jsou nějaké společné nápady? Co považuji za zajímavé je bubenická sekce. Na albu se střídají v různých sklabách Dave Weckl, Gary Novak a Vinnie Colaiuta. 

Album Eleven bych přirovnal ke klasickému Mike Stern featuring Jeff Lorber a Jeff Lorber featuring Mike Stern. O nějaké výrazné spolupráci, natožpak přínosu něčeho významného a zásadního do světa jazzové hudby nemůže být řeč. ***z***** a to díky Jeffovi, který mě oslovil. Mike je můj velký oblíbenec - mám ho komplet na cd - mě nepřesvědčil.