stargazer - @ 24.09.2023 | #

Je to jen pár měsícú od data téhle recenze, kdy jsem se seznámil s hudbou bubeníka jménem Alphonze Mouzon. Pravdou je, že nevlastním jediný fyzický nosič, ale to mi nevadí. Stejně už nemám místo pro další přírustky nových interpretů. 
Al se v roce 1976 pouští do světa zábavy a vydává album, na kterém se krom jazzu a funky pouští dobývat i hudební styl disco. Osobně a jakkoliv to bude znít hloupě, já disco sedmdesátých let mám moc rád. Ne že bych vlastnil tuto hudbu a aktivně jí poslouchal, tak to ne. Ale když se namane příležitost - jako je třeba tenhle titul, nemám problém si to poslechnout. Jako disco songy, na kterých by se eventuelní tanečníci ze sedmdesátek mohli odvázat, tak to by byla nejspíš úvodní Take Your Torubles Away. Písně jako You Are My Dream a New York City by se jako taneční disco daly taky použít. Všechny tři skladby jsou zpívané trojicí zpěvaček. I zbytek alba je v duchu disco oparu i když v těch instrumentálních skladbách je přece jen o něco více funky a jazzu. Na melodičnosti však neztrácejí ani chlup. Krom bicích Ala se mi moc líbí i syntezátory. Mají přesně ten zvuk, co jsem jako dítě slýchával, když jsem si v obyváku hrál z hračkama a můj otec si tyhle a jim podobné věci pouštěl. 

The Man Incognito je krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba. I když nemám Mouzonovu diskografii dokonale naposlouchanou, jsem přesvédčen, že ****z***** jsou akorát.

Judith @ 30.09.2023 07:35:37 | #
Úpadek kumštu v taneční hudbě postupně skutečně přišel, je to hodně příběh o byznysu, producentech... desky jako ta přítomná Mouzonova za poslech stojí, když je nálada. Jiří, ty diskotéky by mě zajímaly, od pamětníka - jak se v nich ukázala proměna hudby? Vím, že jsi podobné akce i vedl. Pro mě je tanec jako forma prožívání s hudbou spojený, koncerty k sezení jsou za trest. Chtěla jsem ale ve svém příspěvku zmínit i to, že také rockeři umějí být nesnášenliví. A může se to škaredě zvrhnout. I když zmíněná akce byla v jádru spíš protestem proti komercionalizaci rádií, což jako člověk, který zažil skupování a ničení soukromých stanic v 90. letech, svým způsobem chápu.Provedení bylo ale zlé - mluvím o zmíněné Disco demolotion night. Cesty libosti jsou pochopitelně různé, nevyzpytatelnost erotu jsem se naučila ctít i sama v sobě a bytostně ji respektuji u druhých. Donnu Summer nesnáším.