stargazer - @ 24.09.2023 | #

Je to jen pár měsícú od data téhle recenze, kdy jsem se seznámil s hudbou bubeníka jménem Alphonze Mouzon. Pravdou je, že nevlastním jediný fyzický nosič, ale to mi nevadí. Stejně už nemám místo pro další přírustky nových interpretů. 
Al se v roce 1976 pouští do světa zábavy a vydává album, na kterém se krom jazzu a funky pouští dobývat i hudební styl disco. Osobně a jakkoliv to bude znít hloupě, já disco sedmdesátých let mám moc rád. Ne že bych vlastnil tuto hudbu a aktivně jí poslouchal, tak to ne. Ale když se namane příležitost - jako je třeba tenhle titul, nemám problém si to poslechnout. Jako disco songy, na kterých by se eventuelní tanečníci ze sedmdesátek mohli odvázat, tak to by byla nejspíš úvodní Take Your Torubles Away. Písně jako You Are My Dream a New York City by se jako taneční disco daly taky použít. Všechny tři skladby jsou zpívané trojicí zpěvaček. I zbytek alba je v duchu disco oparu i když v těch instrumentálních skladbách je přece jen o něco více funky a jazzu. Na melodičnosti však neztrácejí ani chlup. Krom bicích Ala se mi moc líbí i syntezátory. Mají přesně ten zvuk, co jsem jako dítě slýchával, když jsem si v obyváku hrál z hračkama a můj otec si tyhle a jim podobné věci pouštěl. 

The Man Incognito je krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba. I když nemám Mouzonovu diskografii dokonale naposlouchanou, jsem přesvédčen, že ****z***** jsou akorát.

Judith @ 02.10.2023 11:54:39 | #
Jiří, díky za pamětnické okénko ohledně tanečních zábav. Změna, jak ji popisuješ, musela být opravdu markantní a nemilá. Ono to s těmi pojmy souvisí. Máme něco, čemu je potřeba dát název, máme (někde vezmeme) slovo, nějak je případně upravíme a v užití mu dáme význam. Slovo diskotéka znamená vlastně sbírku nosičů. Začalo se používat pro označení akce, kde se pouštějí nahrávky (na rozdíl od živé produkce). Tak se stalo, že na diskotékách - aspoň tak mi to z tvého příspěvku vyplývá - se vlastně vůbec nemuselo hrát disko.

A že zde přítomný Mouzon "není disko"? Kapka ho tam je. Neumím to na konkrétním příkladu rozkrýt muzikologicky, ale disco mělo v jednu chvíli opravdu hodně blízko třeba k funky a soulu. Vývoj byl urychlený zásahy nahrávacího průmyslu, který vycítil příležitost (což jistě vedlo i k unifikaci, zploštění, zmíněnému vytrácení kumštu), a v USA pak násilně přervaný.

Sedmdesátkové disco, které je zmíněno v recenzi, je opravdu něco trochu jiného, než co si pod tím pojmem představí běžný rocker. Tvoje reakce to dokládá. Já jsem před časem zkoumala, proč mi tohle sedmdesátkové disko nevadí, když jiné ano. Psala jsem o tom tehdy v poslouchacím vlákně a teď mi přišlo fajn tyto poznatky dát i sem. Můj vstup byl trochu neústrojný a odstartoval částečný off topic. Ten je pro mě zajímavý, takže se nebudu kát.

Pokud jde o tanenční zábavy, přidám generační a krajový pohled (jihovýchodní Morava). U nás se v 90. letech a určitě i v letech 80. (tehdy ještě beze mě) chodilo na zábavy. Říkalo se tomu prostě "zábava" - jdu v pátek na zábavu. Hrály tam živé skupiny s rockovým rozložením nástrojů. Někdy měli klávesy, ale žánrově šlo o rock. Zpětně mám dojem, že většina z nich se zhlédla v albu Perfect Strangers od Deep Purple, což bylo ve své době opravdu zjevení, jak to dnes i zde pamětníci potvrzují (maně si vybavuju, že Jarda P psal, jak ho tato nahrávka vyvedla z pro něj slepé metalové uličky). Tyhle kapely hrály částečně vlastní tvorbu, ale většinou šlo o cover verze s českým textem.

Což je zase zajímavé jazykově, protože cover verze byly v české hudbě velký fenomén, jen se tomu tak neříkalo a mnohdy se ani nepřiznávalo nebo minimálně nezdůrazňovalo, že hudba je převzatá, leckdy prakticky ukradená. Vztahy mezi skutečnostmi a pojmy jsou někdy klikaté. Když už tu byla zmíněná dechovka (chimp.charlie: Doufám, že tvé marodění je přechodného rázu a brzy budeš zase fit!), je zajímavé, že ony zábavové kapely se kolikrát pojmenovávaly dost podobně jako kapely dechové, podle podobné slovotovorné formy.

Dovedu off topic ad absurdum, mám potřebu do toho vtáhnout i též zmíněný metal a sklenout plný oblouk: pamatuju si, jak jsem psala bráchovi dopisy na vojnu a zdobila jsem obálky názvy zábavových i dechovkových kapel v úpravě log metalových skupin, takže třeba Moravanka bylo vyvedeno po vzoru Metallica. V tvořivém odvětví se zkrátka styly, vlivy a nápady přirozeně promíchávají, nebo na sebe i nevraží, to je takový pubertální projev zájmu o cizí a divné.