hejkal - @ 17.02.2012 | #

Bachman-Turner Overdrive je pre mňa absolútne nevžitá skupina. V minulosti som poznal akurát tak klip k hitovke Ain’t seen nothiing yet a keďže to nebol môj šálok kávy (kávu nepijem), išla úplne mimo mňa. Až do doby, kedy sa jej profil zjavil na progboarde. Návšteva Roxy music odhalila, že dvojcédéčková výberovka Gold sa zameriava na dosť podstatnú časť tvorby zo 70. rokov, nuž som kúpil a pomaličky začal vstrebávať dojmy.

Veselá kolovrátková rocková hudba amerického zafarbenia sa ozve hneď v úvodnej Gimme your money please. Je z debutu (podobne ako ďalších šesť skladieb, ktoré nasledujú, chýba vlastne iba jediná!). Niečo medzi Status Quo a južanským rockom doplnené o štipku jednoduchého hard rocku, tak by som charakterizoval tvorbu kapely až do doby, kedy sa začala orientovať na komerciu.

Zo skladieb som si obľúbil predovšetkým tie, ktoré majú drsnejšie hard rockové korene (i spev) a zopár južanských faziet, napríklad režúce boogie Free wheelin', v ktorom si inštrumentalisti schuti zavystrájajú, ďalej pohodovú záležitosť Hold back the water, allmanovskú Thank you for the feelin' alebo rockandrollovú Little gandy dancer.

Z tých hard rockových záležitostí musím spomenúť parádnu pecku Stayed awake all night, podobne vystavanú Don't get yourself in trouble, podmanivú Let it ride, neskutočne úsečnú dsrňárňu Not fragile, navonok pokojnú, ale občas výbušnú Rock is my life and this is my song, rozbehnutú motorovku Four-wheel drive a chripľavú Flat broke love.

A na záver zmienim bluesovú náladovku Blue collar, hlavne kvôli pokojnej atmosfére a posadenú skynyrdovku Blue moanin’, lebo južarina.

Vo všeobecnosti platí, že prvý disk je počúvateľný, druhý sa dá ako-tak vypočuť po skladbu Take it like a man (bez odporne vlezlej „aintseennothingyet“ vykrádačky Hey you), potom je to prevažne už len také neskoré sedemdesiatkové rádiové zúfanie (aj keď sa dá prežiť). Po ďalšej tvorbe síce nepasiem, ale túto kolekciu (hlavne na prvom cédéčku) si od nadobudnutia občas vypočujem, nuž hodnotím ako dobré bezambiciózne dielko, z ktorého vyžaruje radio-friendly dobrá nálada, a určite ide o dostačujúci výber.

catcher @ 17.02.2012 19:31:42 | #
Tak tahle kapela mě při prvním seznámení s její jednoduchou, ale svěží a energickou tvorbou doslova nadchla (na podzim '74 jsem vpodstatě naslepo-to jsem předtím slyšel jen American Woman od Randyho, ale to nebyli BTO-pořídil LP Not Fragile). Nadšení pak postupně vyprchalo s dalšími alby (nicméně za docela snesitelné dodnes považuji první strany alb 4WD a Head On). Not Fragile mám ovšem rád dodnes a album považuji za velice dobře sestavenou kolekci solidních rockových fláků s konstantním tahem na bránu od počátečního bubláni Rickenbackera, opřeného o pivní mozol Freda Turnera v titulním songu až po závěrečný free 'kravál' kapely v Givin' It All Away. Nejedná se samozřejmě o žádné virtuosy, přirovnání k dřevorubcům je docela trefné, ale některé snímky jsou opravdu vydařené, nepříliš invenční hráčská technika je zde kompenzována zřetelnou chutí si zahrát. Image 'neotesanců' kapele zřejmě rovněž pomohla k relativně solidnímu úspěchu v polovině 70's. Žádné velké umění to není, ale jejich album ze sedmdesátého čtvrtého mě jako kontrast po nějakém 'hustším' artrocku dokáže vždy osvěžit, stejně jako pokračovatelé jejich tradice, za které považuji jejich krajany April Wine.