hejkal - @ 08.04.2013 | #

Druid patrí k tým skupinám , ku ktorým som sa dostal už dávno (a teda je to viac ako desaťročie). Dva albumy na jednom vydaní od BGO uvádzali typický fantazijný obal debutu Toward the Sun (menej vábnu kaluž Fluid Druid som si vtedy nevšímal) , navyše, zadná strana cédéčka hlásala roky vydania 1975 a 1976, nuž som sa dal zlákať. Neviem, čo som čakal, ale určite som nečakal, že dostanem dva zabudnuté albumy od Yes. Možno sa to bude zdať niekomu prehnané, ale v tých časoch som ešte pomerne rýchlo spoznával široké zákutia rockovej hudby 70. rokov a veril som, že všetka vtedajšia produkcia, známa i neznáma, bola dokonalá, objavná, krásna a najmä svojská, rozpoznateľná, jedinečná. Formácia Druid ma z tohto naivného stavu vyliečila.

Razor truth je evidentne pocta Yes, spevák Dane by mohol robiť Andersonovi dabléra. Napriek evidentnému využívaniu indigového papiera mám túto skladbu rád, je krehká ako francúzske pečivo, snáď sa Angličania neurazia. Skladieb je na albume celkovo deväť, žiadna nevybočuje z obkreslených vzorov, aj tak však mám pocit, že rytmika je priamočiarejšia, než by si podobná hudba žiadala. Niektoré momenty sú vydarené, Crusade napríklad strieda vankúše s klincovou posteľou vábnym spôsobom, ktorému sa nedá odolať. Najlepšou skladbou na albume je však výpravný kúsok symfonického rozmeru zvaný Nothing but morning, to sa musí počuť. Rovnako ako „genesisovské“ gitarové dumky v Left to find.

Art rock yesovského typu si vždy potrpel na vrstvené kompozície, sladké vokály a zručné muzicírovanie. To všetko Fluid Druid ponúka a „Yesomilci“ by nemali byť sklamaní.

catcher @ 08.04.2013 11:09:49 | #
Taky mám to 2CD od BGO, pořídil jsem ho někdy v 1995. Tehdy jsem byl lehce zklamaný, YES jsou přece jen trochu dál, nicméně Druid nakonec není tak špatná parta. Je to celé hodně křehké, a asi ne pro každého, nicméně fandové YES, jak už zaznělo v recenzi, nebudou zklamáni. Pro ně tuhle kapelu určitě doporučuju. Zejména první deska (Towards the Sun) disponuje nepřeslechnutelným kouzlem artrocku 70's.
Drobné kapky rosy se zde třpytí na jemně upředené pavučině v hřejivém ranním slunci indiánského léta.
Mám takové desky rád, vyzařuje z nich ona neopakovatelná atmosféra doby, kterou považuji za zlatý věk muziky, kdy spousta desek vznikla jaksi mimoděk, pouze z tvůrčího přetlaku kapel, které hrály evidentně s entuziasmem, jež byl nezřídka v rozporu s 'bonitou' jejich nahrávek na hudebním trhu. Naštěstí byl tehdy tento svět ještě relativně v pořádku, dnes už by tři čtvrtiny tehdejší produkce rockových kapel v jejich původní podobě současný lichvářský hudební 'průmysl' nevydal.
Druid nejsou omylem zapomenutí géniové, ale solidní kapela, poměrně zdařile rozpracovávající základní směry, vytyčené milníky tehdejší doby, zde především zmiňovanými YES a dále třeba Genesis a Camel. Sám bych je hodnotil zhlediska 'svojskosti' o něco výš než třeba Starcastle, které mám taky docela rád.
První desce bych dal čtyři, druhé tři a půl.
Worth to listen !