Brano - @ 08.01.2012 | #

Vôbec nepochybujem o tom,že keby vydali Citizen Cain tento debutový album o desať rokov skôr,určite by sa zaradili medzi také hviezdy neoprogu ako Marillion,IQ,Pendragon,Twelfth Night alebo Pallas.Jednoducho,roky deväťdesiate,najmä ich prvá polovica tomuto žánru neboli naklonené.Komerčný pop v tej dobe bol bezduchý a odpudzujúci a rockovú scénu ovládlo grunge a nirvánovská depresia v podaní Kurta Cobaina.

Citizen Cain nie je len ďaľší bohapustý klon gabrielovských Genesis.Aj keď Cyrus spieva na nerozoznanie od Gabriela,v hudbe cítiť poriadny kus nadšenia príznačného najmä pre neoprogresívne skupiny začiatkov rokov osemdesiatych.Mám na mysli najmä obdobie skupiny Marillion so spevákom Fishom.Podobné pocity mám aj pri počúvaní Serpents in Camouflage.A dovolím si povedať,že táto hudba má dušu,aj keď inštrumentálne výkony a virtuozita pánov z Citizen Cain nedosahuje kvalitu,akú predvádzali napríklad páni z Genesis.Celú tvorbu skupiny poznám veľmi dôverne,ale práve tento debut mi najviac prirástol k srdcu a aj po čase sa znovu a znovu k nemu vraciam.

Moje hodnotenie je čisto subjektívne.Priznávam,že mám slabosť na tento hudobný žáner a už roky si pri jeho počúvaní hoviem ako prasiatko pri plnom válove.Táto hudba mi robí dobre a necítim potrebu hladať niečo nové a za každú cenu dychvyrážajúce.Možno som v tomto obmedzený,ale to je už môj problém.Takže,mojím hodnotením sa neriaďte,ale album si vypočujte a názor si urobte sami.Na svoje si prídu najmä fanúšikovia skupín Genesis a Marillion.

Libor @ 12.01.2012 16:12:59 | #
Branova poznámka o příbuznosti Citizen Cain s Genesis a Marillion mě přinutila si tuto kapelu poslechnout. Je mi záhadou, jak mi mohla v 90.letech uniknout, ač jsem právě takovou hudbu tehdy vyhledával. První poslech mi vykouzlil na tváři pobavený úsměv, neboť podobnost s Gabrielem (zpěvěm) a Marillion (hudebně) je neodiskutovatelná.
Zatím jsem se dostal k prvním dvěma albům (asi nejlepším, neboť mi připadá, že na dalších lehce hudebně ukročili stranou) a stále více mi připadá, že neslyším Genesis s Gabrielem, Marillion s Fishem, ale Citizen Cain s Cyrusem. A myslím, že je to tak dobře (pro mě určitě). Spíš mě napadá jiná, ne tolik známá, prog kapela Twelfth Night a jejich album Fact And Fiction, které mi Citizen Cain náladou připomínají. Není to hudba jednoduchá, plno změn rytmů a nálad, ale zpěvem velmi melodická a díky zajímavým klávesám i hodně zvukomalebná. Občasné použití flétny (snad proto někteří vzpomínají i Jethro Tull, které já tam ale neslyším)
je jenom ku prospěchu. Velmi zajímavá parta a pro mě určitě i zajímavý objev (i když notně opožděný).
Branovi díky za připomenutí.