Reakce na recenzi:

john l - @ 23.08.2016

Tak oproti Caress..., tohle je prostě vyšší liga, materiál vypiplaný až k dokonalosti, mnohem větší zapojení klasických kytar se tu velmi dobře vyjímá a úvodní dlouhatánská suita 2112 mě přijde dostatečně vystavěna a víc propracovaná, co se týče jednotící linie i melodiky, možná na úkor předešlé přetechnizované akrobacie, zato v dostatečně monumentálním balení. Její jednotlivé části jsou pevně odděleny a kompozičně je vše v naprostým pořádku, prostě je cítit, že kapele šlo o její bytí a i snaha o atmosférickou doménu působí na jedničku.

Co se týče skladeb ostatních, tak Bangkok a Bogotá mi přišla pokaždý z alba nejslabší. Zato The twilight zone počítám k nejkrásnějším melodickým písničkám Rush, Lifeson na kytaru přesvědčuje každým akordem a i Lee dokáže svým hláskem pohladit, moc pěkné. V podobném duchu pokračuje i Lessons, španělky tu i tam, bublající basa v rukou mistra Geddyho přede jako dobře naladěná kočka a skladba nepostrádá vzepětí. Myslím, že Rush ve své kariéře stvořili dvě!! naprosto dokonale emocionální skladby, jedna se jmenuje Different strings a nachází se na albu z roku 1980, ta druhá je právě slzavá Tears. Mračna smutných i vstřícných pocitů napěchovaných v něco málo přes tři minuty, s minimem instrumentální složky, to je nezkutečný zážitek. Kytarová a vokální dojímavost s minimalistickou orchestrální pomocí pluje slzavým údolím skrz zírající nevěřící, bomba, nezkutečná!! Something for nothing plní důstojnou tečku za albem, které pro mě představuje nejlepší vzorek sedmé dekády kanadských progresivních ikon.