catcher - @ 08.02.2010 | #

Debutové album kapely, která ještě v době nahrávání těchto snímků nevěděla, že ponese jméno později hodně proslavené, se svým stylem a datem vydání přesně trefilo do doby, těhotné změnami, které připravil kvas konce šedesátých let na poli rockové hudby. Pár měsíců před ním vyšlo eponymní album Black Sabbath a první reakce na něj dávaly hudebním producentům tušit, že o tento druh muziky bude velký zájem.
Gerry Bron prosadil kontrakt u zavedené značky Vertigo, kapela Spice sebrala aktuální materiál a šlo se do studia. V průběhu frekvencí se jádru kapely (Box, Byron, Newton) s alternujícími bicmeny (Alex Napier, Nigel “Ollie” Olsson) a novicem u kláves (Ken Hensley, ten je ještě na některých kouscích zastoupen multiinstrumentalistou Colinem Woodem a dle některých informací i Roy Sharlandem) podařilo nasnímat velmi zajímavý materiál.
Vinyl byl zabalen do mimořádně efektního rozkládacího obalu, jehož přední strana poměrně věrně evokuje potemnělou atmosféru většiny skladeb (uvnitř obalu byl zdařilý snímek “On Stage” s logem z přední strany obalu v pozadí za kapelou), celkově s ohledem na ostatní produkci té doby nadstandardní provedení. Volba nového jména kapely se ukázala rovněž jako velmi dobrý tah, neobvyklý a zvukomalebný název zabral, aniž (s vyjímkou čtenářů děl Charlese Dickense - kolik jich ale mezi “máničkami” bylo?) kdo věděl , co znamená.
Co se týče zvukové produkce, výběr skladeb vycházel z možností “začínající” kapely, která chce hrát až na vyjímky svůj repertoár. Jednalo se vesměs o snímky nazkoušené na koncertech Spice plus jeden cover. Stylově je ještě album poměrně nevyrovnané, jakoby kapela zkoušela, co jí nejlépe sedne. Svou roli zřejmě sehrál i nepříliš zaplněný “šuplík” autorských skladeb kapely , ale tak už to u rychlých debutů chodí . Zvukově jde o průměr, některé věci (třeba 2.) mají zvuk docela odfláknutý, jakoby plechový. Ale psal se rok 1970, tedy nic neobvyklého, nadto u dosud neznámé kapely.
Už úvodní kousek Gypsy je mistrným skloubením ostrých kláves, heavyrockového spodku, hypnotických kytarových figur a vemlouvavého projevu mimořádně originálního frontmana, který, jak se později ukáže, se stane na (tehdy relativně dlouhých) šest let poznávacím znamením a ochrannou známkou nové kapely. Full Length verze tého skladby má i po čtyřiceti letech drive, její aranžmá a zejména vokální přednes nezevšedněl ani po tak dlouhé době. 4,3
Ořezaný Single Edit skladby (viz bonus na CD) je slabým odvarem.
Walking In Your Shadow je ve středním tempu se hrnoucí kytarový duet (tentokrát s absencí kláves, druhou kytaru hraje tedy pravděpodobně Mr. Hensley. Ve výškách Byronova hlasu jsou patrné ještě určité rezervy. Strojový rytmus snímku a možná až příliš úsporné aranžmá z něj dělá pouhou vzpomínku na staré časy. 2,8
Come Away Melinda je v rámci alba odbočením do popíkových vod. Když už cover, mohli vybrat citlivěji (viz např. Deep Purple – Hey Joe). Nicméně ve ztišené poloze je zde prezentována krásná barva Davidova hlasu, jen ty “sláčiky” bych zrovna na téhle desce oželel. 2,0
Lucy Blues je dalším repertoárovým zpestřením desky výletem do oblasti později již nenavštívené. Tento styl je kapele (Spice) hodně vzdálený, nicméně jejich nový klávesák s ním určité zkušenosti má a na feelingu skladby je to znát. Nakonec i David se nahrávky zhostil se ctí, i když to není jeho “cup of tea”. 3,6
Dreammare otevírá druhou stranu vinylu opět kytarovkou s poněkud těžkým zadkem, ale zde již s mnohem bohatšími aranžemi, hammondkami v úvodu, vokálními harmoniemi typickými pro pozdější období (viz např. Tears In My Eyes) a Kenovým útokem na druhé frontě – slide kytarou, která zejména v závěru skvěle podbarvuje možná trochu těžkopádné vícehlasy. 3,7
Real Turned On je klonem Walking … z první strany, ovšem s větším drivem a to opět zejména díky slide kytaře Kena. Bylo by docela zajímavé poslechnout si celé album, nahrané tímto stylem heavy + slide guitar, s absencí kláves, má to něco do sebe … Myslím, že Mr. Hensley by se uchytil i s pouhou kytarou … 3,3
Keep On Trying je členitá skladba s využitím všeho, co v dané chvíli kapela měla k dispozici. Propracované aranže, promyšlená stavba snímku a Mickova kytara s občasným kvákadlem podbarvená hammondkami spolu se zárodky typických uriášovských vícehlasů bohatě uplatněných v následujícím období pro mě dělá z této skladby pomyslný vrchol alba. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že alespoň na této skladbě skladatelsky neparticipuje Mr. Hensley, protože některé okamžiky zde přímo odkazují na jeho pozdější legendární pecky. 4,5
Wake Up (Set Your Sights) je na závěr alba zařazená opět trochu “out of range”, najazzlá (viz bicí) rytmicky svižná věc s výbornou basou (Newton se asi ve studiu zapotil), opět s výrazným Davidovým vokálem. Se zbytkem alba korespondující asi jako Melinda, ale hudebně o třídu výš. 3,3
Jak jste si všimli, s ohledem na značnou nesourodost materiálu tohoto alba jsem hodnotil po skladbách a výsledná známka je aritmetckým průměrem : 3,44, - tedy zaokrouhleno na tři hvězdy. Je to málo ?
S ohledem na skutečnost, že z následujících alb mám naposlouchánu po těch letech doslova každou notu a musím na ně brát ohled, se mi hodnocení zdá přiměřené. Tím ovšem netvrdím, že deska není velmi dobrá. Pro mě představuje vstup budoucí skvělé kapely do světa bigbítu v tu správnou dobu za použití materiálu, který měli tehdy k dispozici. Je to takový přerod Spice s doprovodným hemžením na postech kláves a bicích v novou kapelu se jménem později zařazeným mezi skutečné rockové legendy. Jako archiválie a dokument o vývoji kapely je tato deska pro příznivce kapely nepostradatelná.

catcher @ 09.02.2010 20:30:17 | #
to merhaut : na rozdíl od Tebe nemám ve zvyku chytat (to catch) někoho za každé slovo, i když můj nick by tomu mohl napovídat, nicméně tady bych si přece jen neodpustil požádat Tě o konkretizaci oněch „zásadních faktografických nepřesností“, protože já si žádných nejsem vědom. Ve zvyku nemám ani šířit informace neověřené, nebo si dokonce vymýšlet, nadto na takovémto místě, kde se pohybuje také spousta dobře informovaných fandů kapely. Za výše uvedenou recenzí si plně stojím a nehodlám na ní nic měnit. Předpokládám, že Tvé nejzásadnější výhrady směřují k nahrávacímu procesu tohoto alba.
Do studia Lansdowne v Londýně šla kapela Spice jako kvarteto (Box, Byron, Newton, Napier) v červenci 1969. Něco nahráli, pak se do studia vrátili v září a prosinci na další frekvence. V prosinci na návrh producenta (Gerry Bron) doplnili do skladeb Melinda a Wake Up klávesy a mellotron (nahrál Colin Wood). Po zjištění , že přidané nástroje v jejich skladbách „sedí“ a obohacují je, se rozhodli poohlédnout se po klávesákovi na plný úvazek (Colina Wooda, spíše k jazzu inlinujícího sidemana a příležitostného učitele hudby, kariéra bigbíťáka moc nelákala). Paul Newton oslovil (kolem vánoc 1969) svého známeho z The Gods Kena Hensleye a ruka byla v rukávě.
Nicméně trvalá přítomnost Kena ve studiu se datuje až od února 1970 (album bylo dokončeno v dubnu) a omezila se na finální mixy s plnou vokální a instrumentální účastí (s vyjímkou Melindy a Wake Up, kde zůstal záznam kláves Colina Wooda).
Tolik informace od podle mě dobře informovaného „historika“ kapely, kterým je autor většiny sleevenotes k remasterovaným edicím CD kapely Robert M. Corich. Tento hudební publicista je rovněž podepsán pod obsáhlou faktografickou historií kapely a vzniku jejích desek, která vyšla jako šedesátistránková příloha k 4CD „A Time of Revelation“. Zde je na stranách 4-6 k debutu mimo jiné uvedeno : S Hensleym kapela ve studiu přehrála („re-recorded“) skladby, které hrávala živě jako Spice (sic!) a přidala nějaký nový materiál (nekonkretizováno, nicméně troufám si odhadnout, že šlo o Dreammare, ve které zpívá Ken sám bez Davida, a Real Turned On, která stojí na jeho typické slide kytaře. To podle mě není „drtivá většina materiálu“.
Na jiném místě je uvedeno, že až do implementace Kena do kapely (plnohodnotně cca únor 1970) fungovali jako Spice, takže změna jména proběhla na popud producenta cca v březnu. Pokud se tedy více než půl roku pohybovali kolem studia, kde připravovali nové album, podle Tebe se nejednalo o přípravu LP Spice ?
Na tom, že Hensley zpívá na desce kromě backgroundů i sólo, se shodneme. Davidovy výšky jsem ovšem kritizoval konkrétně ve skladbě Walking In Your Shadow, kde evidentně Ken sólo nezpívá ... atakdále atakdále ....
Ta poznámka o „nadstandardním“ proveden obalu směrovala spíš k jeho výtvarné kvalitě a působivosti ( o tom že „rozkládací“ obaly byly v té době již poměrně běžné se nemusíme přít, sám jich mám po skříních z té doby plno, mimo jiné i tento). Jeho originalita na rozdíl od paskvilu z amerického vydání alba je nesporná. Mimochodem, je na něm Byronova tvář, focená na popud Boxe. (U focení jsem ale nebyl, tak to berte s rezervou).
Na závěr Tě trochu popíchnu – jako vlastník LP a několika CD vydání recenzovaného titulu jsem se už hodně dávno seznámil s autory jednotlivých skladeb, aspoň tak jak jsou jsou zde uvedeni. Ani z jiných zdrojů jsem nezjistil nic, co by tento fakt zpochybňovalo. Nebudu tedy tvrdit něco jiného, a je mi záhadou kde jsi v mé recenzi došel ke zjištění, že se o to pokouším. Občas se tady do někoho navážíš kvůli užití jazyka v psané formě, paradoxně nás však přesvědčuješ, že sám v mateřštině ani neumíš číst. No ... nic ve zlém.
Uriášům zdar a Davidovi s Kenem zvlášť !