martin.b - @ 27.08.2007 | #

Sonic Origami bych nazval mírným experimentem v mezích Uriah Heep. Úmorně dlouhá kolekce celkem rozmanitých skladeb z nichž mě nejvíc baví Only The Young, Across The Miles, Golden Palace a Sweet Pretender. Uriáši se nikam neženou, skladby jsou spíše pomalejší a snaží se zuby nehty držet stylových refrénů a několikahlasých sborů. Jenže to jim už asi málokdo v devadesátém osmém "žere". Většinový hudební (rockový) vkus už dávno jede po jiných kolejích a Uriah Heep poletují na konci vlaku, jako malá stará drezínka. Po této desce zřejmě uznali, že lidi stejně zajímá víceméně jen jejich stará klasika a tak "pouze" koncertují a vydávají různé živáky, jak akustické, tak elektrické. Letos prý Uriáši nabídnou po letech novou studiovku. Těším se a bojím.

PaloM @ 04.04.2011 16:12:09 | #
Ako som písal pri predošlom albume, martin.b to vystihol aj tu úplne presne. Môžem tu len zopakovať bezprostredné dojmy, ako som písal v diskusii o počúvaní. Za 25 rokov dozadu nedokázali vypustiť dva po sebe idúce kvalitné albumy (1999 - 1974). Skúste ma opraviť. Je to pekná muzička, ale oveľa radšej by som ju prisúdil inej skupine. Čakal som ďalšie More svetla a energie, dostal som ďalšiu várku adultívneho mainstreamového rocku, miestami ušla kuchárovi vyšia porcia umelého sladidla. Nie je to zlý album, neserie ma, príjemne to lezie od uší, taký rockový popík, dokonca si to cédéčko asi aj zaopatrím. A na predok si dám nápis: zabudni, že ide o Uriah Heep. Ale čo to dočerta vystrájali - ja to nepochopím, toto v žiadnom prípade nemohli fanúšikovia chcieť. Jedine žeby boli už otrlí po predošlých desaťročiach. Ja som z toho bezradný.
Za pokojnú, oddychovú atmopsféru by som dal tiež 3 hviezdy.