Bill Pleška - @ 23.03.2011 | #

V diskografii této skupiny to není úplná špička, přesto se jedná o první jakost. Místy nastává mírná nuda, ale jsou tu i momenty omračující, vykazující známky geniality (zejména - už někým zmiňovaný - závěr "White Hammer").
Musím ocenit, jak jsou Generátoři schopni pracovat s dynamikou a "vydojit" z písní maximum emocí: toto se sice plně projeví až na pozdějších albech (a vyvrcholí na Still Life), ale již zde je to pořádně znát. V záplavě jednotvárných kraválů, v něž se rocková hudba často zvrhává, zní takováto progresivní dynamika a téměř bluesový prožitek v některých kouscích velmi, velmi příjemně.

Ondra @ 16.06.2011 21:00:57 | #
Tak pro mě je to špička taky. V některých pasážích se ale spíše objevuje opakování motivů a mírná únavnost, než nuda, jenže tomu se zcela vyhne jen málokterá kapela. Nicméně, kdyby byl výskyt této "nudy" u jiných kapel srovnatelně nízký, nastaly by pro nás blahodárné časy. Ale zase, všeho moc škodí, a méně je někdy více, nemusí pršet, stačí když kape...
Album vykazuje záblesky geniality v každé skladbě, ať jde o Darkness, nebo první tóny White Hammer, či přes andělskou nevinnost v Refugees, a nebo temnou až drtivou ponurost v závěrečné skladbě. Nejvíce invenční mi přijde mezihra v závěru před konečným vyvrcholením, která staruje pouze za doprovodu akustické kytary a postupně se rozvíjí, kombinuje a graduje - nádhera. Zařazení závěrečné pasáže na White Hammer stejně považuji stále za důkaz velké tvůrčí i produkční odvahy...
Generátoří dynamika, dramatické zvraty a bezprecedentní "útok na city" jsou opravdu odzbrojující. A mě se líbí že ten útok není prvoplánový.
Napřipravený posluchač je při poslechu Darkness mírně šokován a potom již s napětím očekává vývoj zbytku alba, jenž může jen těžko dopředu odhadnout :-))
Dobře si pamatuji na první poslech tohoto alba ještě na začátku střední, ze starého páskáče s poznámkou mého táty - "perfektní disketa" :-) - což mě nalákalo k poslechu a po skončení této Vlny jsem si uvědomil, že jsem prožil mimořádný zážitek.

Co nejvíce škodí této desce, je poměrně špatná kvalita zvuku, místy dokonce otřesná (sykavky na Refugees), zkreslení Bantonových varhan je také limitní a jejich výsledná "jedovatost" (která působí ve výsledku téměř záměrně) prověří zvukový řetězec i posluchače.
Ale jinak se jedná opravdu o výtečné album, navíc zde ještě podpořené mimořádně tvrdou hrou na basu Nica Pottera. Díky tomu má deska i velmi tvrdý zvuk, na tu dobu srovnatelný snad jen s King Crimson a jejich prvním albem.
V poslední době mi navíc dělá velkou radost, že tvorbu VdGG objevuje spousta nových posluchačů - rekrutů :-))- a jsou jejich hudbou naprosto nadšeni - viz web, což mě velice těší.