ISSO - @ 03.06.2007 | #

Fantasticky album, ktere se snad ani neda oposlouchat. Kdyz rozumite textum tak prakticky vubec. Ja ho vnimam jako album o samote cloveka.
Albu podle me dominuji dva songy Killer a Lost. Killer je ve stylu az punku, dynamicka, agresivni muzika. O samote cloveka kteremu nikdo nerozumi nebo on se snazi o to aby mu nikdo nerozumnel. Hlavne pasaz ve ktere ma Jackson sax solo pusobi dost silene a to je na tom prave to krasne.
Lost je naopak melodicka milostna skladba. Ma dve casti v obou zpevak rozebira svuj vztah k milovane osobe (zenou) se kterou uz neni. Rekl bych ze je to jeho vnitrni dialog. Sice ji to rika, ale ona se to nema nikdy dozvedet nebo ji to nedokaze rict do oci. V prostredi pasazi se linou nadherne sax tony.
House with no Door je rovnez melodicka skladba kde Jackson pro zmenu hraje na fletnu. Nemuzu si pomoct ale je tam slyset dost dominantni bassa.
The Emperor in his War-Room je zvlastni sladba filosoficka, jak ja rikam usinaci. :) text je dost slozity plny metafor. hudba je uklidnujici.
Pioneers over C je skladba no zacina slovy \"opoustime zemi v roce 1983...\" da se verit ze na konci 60 letech si lidi mysleli ze za par let se bude osidlovat vesmir. cela pisen je o ocekavani z neznameho. hudba je velmi variabilni ak. kytarove solo doprovazene basou koncicim vylevem Jacksonova saxiku... jeho vyznam si muzu jen domyslet. :)
co dodat na zaver... podstatnou veci aby se vam tohle album libilo je situace ve ktere se zrovna nachazite jake otazky zrovna resite. stejne si ale myslim ze ze vsech albumu je tohle nejstravitelnejsi i pro \"obycejne\" lidi. co ma rikat takove album \"godbluff\" :D to uz je chutovka

Ondra @ 25.09.2007 00:31:48 | #
Ano, jenom se to neboj říct naplno, Jaxonův saxík v závěru Pionýrů doslova EJAKULUJE :-)) a to je právě na tom správné vyvrcholení celého (něksy nejen hudebního) snažení:-))
Jinak osoběn bych vypíchnul spíše House with no Door, skvělý text, řekl bych téměř existenciálně-filozofický konfrontovaný s oklní realitou, dále výtečná jemná melodie, opakující se ale postupně se rozvíjející a ona basová podlinka - tato kombinace mě vždycky dostane.
Ovšem Emperor tedy rozhodně není usínací - alespoň mě osobně vypruží na maximum, mé smysly bystří a do usínání mám tedy velmi hodně daleko. Vše je rámováno drásavou meklodií a skvělým textem, jak roztavený zlatý kov protéká skrz prsty a odhaluje šlachy a klouby (...molten gold between your fingers, exposed the white of a knuckle..:-)), případně jak ti duchové kradou v noci oko z jeho jamky :-))).... Prostě blaho se snoubí s mrazením v zádech - což je typický feeling který pociťuju u poslechu jejich materiálu - a to mi hodně dává. Silné jsou hlavně texty, i když to na první pohled není tolik zřejmé zvláště díky silnému doprovodu. Ale jádro VdGG spočívá v jejich textech....
Jinak pasáží v hudebních skladbách s orgastickými motivy (myšleno vážně)je poměrně hodně, stačí jen poslouchat - doporučuji ti např. učebnicovou ukázku od Crimsnů Starless z alba RED - tam je cca v polovině skladby také dobře vystavěná melodie, napětí se pozvolna hromadí , vystřeluje až docela exploduje..... ;-))