kamila - @ 18.02.2017 | #

Těžko by mě ještě před půl rokem napadlo, že desce Godbluff někdy dám relativně vyšší hodnocení. Vždycky mi hudba graafů připadala nesmírně těžka a hlavně depresivní. V poslední době se to nějak otáčí, možná na tom má zásluhu i to, že jsem je začala poslouchat na sluchátkách a ne v klasických reprácích, přeci jen je u takové hudby intimita důležitá, možná dokonce prvořadá. Z druhého období mě hodně bere Still Life a v posledeních dnech už i tahle placatice.

Mám pocit, že kytary se tady úplně vytrácí, hlavní slovo mají klapky a dechy - Jackson se vyřádí do úmoru. Každá skladba hodně graduje, jazzový místa se krásně propojují s rockem a nejzábavnější pasáž se nachází v poslední skladbě. Jakési zvláštní kabaretní číslo, které nemůžu popsat slovy, ale vždycky, když ho slyším, rozhostí se mi po těle příjemný pocit.

Těžko oposlouchatelná muzika, která mě dokáže stále šokovat ale i přitahovat. Mám tu desku ráda, stejně jako úvodní minuty Undercover man, takže hodně.

exte @ 18.02.2017 22:02:59 | #
Mne se od VDGG vzdycky asi nejvic libil World Record. Z tehle tri desek (puvodne mely vyjit udajne jako trojalbum) pro mne mel nejvic takovou nejakou neidentifikovatelnou nostalgickou atmosferu. Jinak tuhle trojici alb - World Record, Godbluff a Still Life povazuju za to nej, co kdy grafove natocili. Pawn Hearts a jejich starsi desky na mne byly vzdycky tak nejak prilis "stary" a az prilis "drsny" - neco jako treba mnohem drsnejsi Foxtrot versus mnohem jemnejsi Broadway od Genesis (zamlada jsem mel nejradsi Nursery + Foxtrot a Broadway na mne byla prilis mekka, poslednich 20 let je to naopak) nebo treba pro mne naprosto nestravitelny prvni desky Yes (Yesalbum, Fragile) versus podle mne naprosto skvely "Tales fTO".

Jenom snad dodam, ze kompletni diskografie Genesis, Yes, VDGG a PH jsem mel na orig. LP uz nekdy ve svejch 15-17ti letech, coz bylo nekdy v polovine 80 let.

Ja mel vzdycky mnohem radsi solovyho PH. Mnohem radsi nez stary VDGG..