hejkal - @ 19.04.2009 | #

Po rokoch spolupráce na Hammillových sólovkách sa hlavní protagonisti rozhodli, že to skúsia opäť pod hlavičkou Van Der Graaf Generator. Materiál na album Godbluff najprv preverili na koncertoch a až potom sa unúvali do štúdia. Pretlak nápadov z týchto koncertov im vystačil aj na časť ďalšieho albumu. Tieto fakty sa podpísali na všetkých štyroch skladbách.

Skupina údajne nechcela ďalší Pawn Hearts, takže skladby sú podstatne jednoduchšie, rytmus sa drží v jednotnej línii, zmien tempa a motívov ubudlo.

The undercover man je pomalá melodická krása v priamom prenose. Postupne graduje, ale žiadna psycho pasáž a ani náročné rytmizovanie sa nekonajú. Keby mala tak 3 minúty, je to dokonca hit. Scorched Earth je podstatne tvrdšia a zlovestnejšia skladba. Opäť sa však drží niekoľkých málo motívov a priveľmi neexperimentuje, hoci pár mierne chaotických náznakov sa tu predsa len nachádza. A záver skladby je správne hrozivý. Rytmicky náročnejší úvod s džezovým saxíkom naznačí, že v skladbe Arrow sa toho ešte udeje. A naozaj. Nastupuje pokojné tempo, ťahané tóny a tušenie krásnej melódie sa napokon naplní. Ten saxofónový motív (tá-tata tá-tatatata-tá), ktorý dopĺňa spev, je jednoducho geniálny. Gradácia je samozrejmosťou. Najlepšia skladba na albume! Perfektný motív odštartuje skladbu The sleepwalkers. Rýchlo ho doplní spev a skladba dostáva zvláštny nádych, tak typický pre Hammillov rukopis. Nedá sa presne opísať, to sa musí počuť.. Plus je v strede skladby mierne kabaretná vsuvka, v sóle skladba vygraduje a je vynikajúcou bodkou za Godbluff.

Vydanie od EMI/Virgin z roku 2005 obsahuje dva bonusy, ide o záznamy živých skladieb, ktoré skupina používala ako doplnok k repertoáru, pôvodne sa jedná o sólovú Hammillovu tvorbu z albumu The Silent Corner And The Empty Stage. Konkrétne sú to Forsaken Gardens a A Louse is Not a Home. Nie je to zlé, ale zvuk je dosť mizerný, takže je to skôr dokumentárna perlička. Odporúčam počúvať zvlášť, nekorešponduje mi to s albumom.

Je počuteľné, že skladby vznikli a boli precizované na koncertoch. Udržujú si tak vnútornú konzistenciu. Takto súdržný album ešte skupina nenahrala a patrí k vrcholu celej jej tvorby. Moja tesná dvojka za H to He...

Ondra @ 13.09.2010 11:16:58 | #
Tak pochopitelně se asi shodneme, že bude záležet na měřítku hodnocení. Pokud budu skutečně detailní, tak např. úvodní Undercover Man je jedním z nejlepších počinů kapely, od skutečně anemického začátku, který je jakoby se strachem šeptán, do famózního konce, se dvěma vynikajícími refrény zhruba v 1/3 a ke konci skladby, nemůžu opomenout skutečně výborný text. Sežehnutá země už je slabší, už trochu monotónně nudí. Následující Arrow je z hlediska hráčského provedení a vypětí při zpěvu opět na špici, člověk z toho cítí ten hněv na to, co nám autor chce sdělit (lahůdka). Kvalitní je i text.
Závěrečná skladba je pro mě maličko zvláštní, začátek mě příliš nenadchne, ale ke konci si to kapela znatelně vylepší 2 minutovou instrumentální vypalovačkou, která je ve správném kontrastu s předchozím volnějším tempem.
Pokud budu tedy hodnotit takto, potom jsou tyto jednotlivosti na Godbluffu skutečně lepší - souhlas. Jako celek je však dle mého názoru Still Life vyváženější, i když jednotlivé skladby tolik nevyčnívají, ovšem texty na Still Lifu jsou ještě kvalitnější, existenciálnější, mnohovýznamové, těžké na přeložení, natož na pochopení, bez znalosti autorova myšlení a prostředí, kde se pohybuje, komunikuje a žije, dosti složité...
Neber to tak, že musím mít tzv. poslední slovo, jen ti chci přiblížit mechaniku mého pohledu na věc :-))