Brano - @ 24.03.2008 | #

Ak máte radi divokú,nespútanú adrenalínovú jazdu na horskej dráhe tak tento album je určený pre Vás!Ani sa nenazdáte ako sa pokojné pasáže "zvrhnú" do zbesilého tempa,Peter Hammill opäť prekvapí svojím hlasom,tentokrát vypätým drsným chraplákom.Pokiaľ v prvých dvoch skladbách sú iba náznaky nejakých turbulencií,v tretej La Rossa to už páni vybalia naplno a neberú na nič ohľad.Hudba zbesilo pulzuje ako živel odtrhnutý z reťaze.VdGG nenechávajú nikoho na pochybách,že sú stále živí...a ešte ako!Určité skľudnenie prinesie skladba My room,silne mi pripomína House with no door z albumu H to he...Záverečná Childlike faith... opäť v štýle La Rossy,najmä druhá polovica je ako nekontrolovateľná reťazová reakcia.Hammill spieva s obrovským nasadením,akoby nastal posledný okamih jeho života.Potrebuje ten chlap vôbec dýchať?Mám pocit,že si vykričí a vychrapčí hrdlo,že úplne skolabuje a potom ho záchranka odvezie na jednotku intenzívnej starostlivosti,kde ho napoja na prístroje...Keď sa ešte pridajú Bantonove hammondky a Jacksonov diabolský saxofón...rozpúta sa hotové inferno a dielo skazy je dovŕšené!A nastalo ticho.Dokonalý album,len mi trochu chýba Hammillovo oblúbené slovo Emperor :-).

Ondra @ 25.03.2008 23:43:12 | #
Nejkrásnější je, že album končí slovem start, po ďábelském řevu nastane to ticho, to je krásnej okamžik...Souhlasím. Text je jeden z Peterových nejlepších řekl bych, co se narážek a podtextových sdělení týká - paráda, lahůdka.
Jinak celkem fajn recenze, docela výstižná, zejména La Rossa popisově sedí - tak pravda - je to píseň pro silnější povahy, málokdo vydrží poslouchat La Rossu na stejné hlasitosti, kterou měl na jejím začátku, když se konec line démonicky až dusivě řvoucím - Givee meee liiiifffeeeeee, ....give mee liiiifffeeeeeeeeeee!! :-))
Přes kolik taktů Peter zde dává na výdrž - nu, je to celkem slušné, taky nechápu, že u toho nekolabuje:))
Pěkně dává také ve sloce - One more heaven gained - zde je vidět práce hlasu přímo ukázkově.
Jen doplnění k Bantonovi - varhana si stavěl z převážné většiny přímo sám, průběžně je mutoval, aby dosáhl co nejdémoničtějšího projevu v souladu sprodukcí VdGG, mimo ARP hammond tam má ještě Farfisa professional organ (+custom buildy a úpravy) , které byly v té době docela známé a dokonce jsou vidět na pár klipech v tehdejší ČSt...
Výsledný zvuk jeho varhan je však špičkově jedovatý, nejlepší zvuk varhana mají na "The Least...", neznám snad jinou skupinu, která používala takhle modifikované varhany, ovšem na novějších deskách Godbluff, Still Life je to mírný ústup z typického "zkresleného" zvuku, typický zvuk Banton vrací až na World Record.