Filozof - @ 24.01.2008 | #

Bylo nám dvacet a definitivně jsme propadli hudbě. Mezi směnami v německých putykách jsme u našich kapitalistických sousedů utráceli astronomické částky (na nepracujícího českého studenta) za CDčka a přístroje a objevovali tak hudební svět. V německých halách s elektronikou a nosiči jsme objevili většinu z později obdivovaných interpretů. Kupodivu to ale nebylo v NSR, nýbrž na Václaváku, kde kolega kybernet našel zvláštní CD, které ho zaujalo názvem. Šest žen Jindřicha VIII.? Koupil ho na blind a byl unešen. Jakýsi klasicky (částečně?) vystudovaný hudebník-klavírista se pokusil pomocí svého nástroje charakterizovat 6 manželek – 6 skutečně skutečně žijících historických osobností – manželek kontroverzního anglického vládce Jindřicha VIII. Tudora z 16. století, počínajíc Kateřinou Aragonskou a končíc Kateřinou Parrovou. Jeho eskapády s manželstvími, které měly dalekosáhlé dějinné důsledky a kvůli nimž nasměroval nábožensky (a implicitně i ekonomicky a politicky) Anglii na nejméně půl tisíciletí dopředu, jsou chronicky známé a není divu, že posloužily i jako inspirace hudebníkům.
Hudebně vzato je snaha o vystižení charakteru a povahy 6ti různých žen klavírem velmi zajímavá, byť ne originální. Na posouzení, do jaké míry se toto povedlo je nezbytné podrobně pročíst jejich životopisy, k čemuž jsem se zatím ke své hanbě nedostal.
Konstatujme tedy alespoň, že jde o zajímavou, mírně zvukomalebnou šestidílnou hudební fresku, pohybující se na pomezí klasiky a líbivě popového popisu. Právě tato Wakemanova “lacinost” se často stává terčem kritiky publicistů a hudebních vědců – bezesporu tím patří mezi nejkontroverznější a nejdiskutovanější umělce v okolí populární hudby.
Wakemana po úspěchu tohoto alba v našich uších začal kolega cíleně kupovat, ale přiznám se, že s výjimkou dalšího tématického alba s historickým podtextem (The Myths And Leggends...) už nás nic tolik nezaujalo. Toto album však považuji za poměrně povedené – rozhodně lepší než Wakemanovo působení v některých popových skupinách, kde (jak jsme se později dozvěděli) také působil.

mikepis @ 11.02.2008 14:04:47 | #
stanley:

hm, trosku rozporuplna recenzia.

moje mamka,když to slyšela,tak se dotazovala,kdo to tak hezky hraje toho Bacha...
- na bacha (ak sa pod "bachom" mysli preludiovy format skladby a pistalovy organ) sa podoba 1 pesnicka. to je tak vsetko.

ovšem narozdíl od kompozic Yes a jiných je to bez invence...
- tvoj subjektivny nazor a dost tazko obhajitelny. prave tu wakeman zo seba dostal maximum, skladby su pestre - od jazzrocku, cez toho "bacha" az po pop.

pro mě je "šest žen" příčinou toho,proč se od druhé pulky 70.let začali všichni artrocku vysmívat.
- tejto formulacii nerozumiem uz absolutne. zeby sa niekto vysmieval artrocku, o tom nic neviem. ze ho vytlacil punk a punk vymrel na novych romantikov 80-tych rokov, je prirodzeny proces, ktory nijako nezvratis a vhodnost, ci nevhodnost artrocku (progrocku) s tym nema nic spolocne.

naopak - wakeman je typickym prikladom pompezneho, cisto EUROPSKEHO pristupu k rocku ocisteneho od ameriky, bluesu a z velkej casti aj jazzu. a prave na tomto style a odkaze Brahmsa, Mahlera a impresionistov postavili Yes svoje vrcholne platne ako CTTE, Fragile, Tales a Going for the one. Wakeman svojim pristupom DOKONALE zapadol do yesu a inkarnacia yesu prave s wakemanom bola preto najviezdnejsia. ked hras na klaviri od 5 rokov, som si myslel, ze je to zrejme.

mám tzo labum moooc rád,ale přece nebudu všehcno co mám rád vyadávat za výborné umění.
- zavisi , co povazujes za umenie. bach, beethoven stravinsky su so svojim odkazom urcite vyssie ako yes s wakemanom dokopy. ale tato stranka je hadam viac o rock'n'rolle.