Filozof - @ 24.01.2008 | #

Bylo nám dvacet a definitivně jsme propadli hudbě. Mezi směnami v německých putykách jsme u našich kapitalistických sousedů utráceli astronomické částky (na nepracujícího českého studenta) za CDčka a přístroje a objevovali tak hudební svět. V německých halách s elektronikou a nosiči jsme objevili většinu z později obdivovaných interpretů. Kupodivu to ale nebylo v NSR, nýbrž na Václaváku, kde kolega kybernet našel zvláštní CD, které ho zaujalo názvem. Šest žen Jindřicha VIII.? Koupil ho na blind a byl unešen. Jakýsi klasicky (částečně?) vystudovaný hudebník-klavírista se pokusil pomocí svého nástroje charakterizovat 6 manželek – 6 skutečně skutečně žijících historických osobností – manželek kontroverzního anglického vládce Jindřicha VIII. Tudora z 16. století, počínajíc Kateřinou Aragonskou a končíc Kateřinou Parrovou. Jeho eskapády s manželstvími, které měly dalekosáhlé dějinné důsledky a kvůli nimž nasměroval nábožensky (a implicitně i ekonomicky a politicky) Anglii na nejméně půl tisíciletí dopředu, jsou chronicky známé a není divu, že posloužily i jako inspirace hudebníkům.
Hudebně vzato je snaha o vystižení charakteru a povahy 6ti různých žen klavírem velmi zajímavá, byť ne originální. Na posouzení, do jaké míry se toto povedlo je nezbytné podrobně pročíst jejich životopisy, k čemuž jsem se zatím ke své hanbě nedostal.
Konstatujme tedy alespoň, že jde o zajímavou, mírně zvukomalebnou šestidílnou hudební fresku, pohybující se na pomezí klasiky a líbivě popového popisu. Právě tato Wakemanova “lacinost” se často stává terčem kritiky publicistů a hudebních vědců – bezesporu tím patří mezi nejkontroverznější a nejdiskutovanější umělce v okolí populární hudby.
Wakemana po úspěchu tohoto alba v našich uších začal kolega cíleně kupovat, ale přiznám se, že s výjimkou dalšího tématického alba s historickým podtextem (The Myths And Leggends...) už nás nic tolik nezaujalo. Toto album však považuji za poměrně povedené – rozhodně lepší než Wakemanovo působení v některých popových skupinách, kde (jak jsme se později dozvěděli) také působil.

Vorvaň @ 17.09.2008 18:43:51 | #
Reakcia na
´stanley 12.02.2008´

-
U Yes nápady cítiš, u Wakemana nie. Si si istý, že kompozičné nápady a harmónie skupiny Yes ešte nikto nikdy pred nimi nepoužil? Veľký omyl!
Každý jeden muzikant, aj ten najväčší génius čerpá z odkazu svojich predchodcov. A vôbec nemyslím len na prítomnosť, platí to o ktoromkoľvek skladateľovi. Či už je to Mozart, Beethoven, Liszt, Mahler, Gershwin, Davis, Emerson, atd...
Mám toho napočúvaného dosť, ale ak by som chcel začať ´mudrovať´, našiel by som v každej kompozícii kohokoľvek niečo, čo tu už bolo. Aj v Yes, a to je, prosím pekne, táto skupina v mojej zbierke CD artrocku v prvých priečkach. Six Wives of Henry VIII je však pre mňa jednoznačne No.1.
Keď už si spomenul Relayer, čo myslíš, prečo Yes po nahraní tohto albumu s Morazom, siahli opäť po Wakemanovi (ak by bol na tom invenčne naozaj nejak biedne, muzikanti ich formátu by si hravo našli vo svete lepšiu náhradu)?
Mimochodom, aj samotní členovia Yes neskôr priznali, že album Relayer bol príliš studený a akademicky nabubralý. Okrem toho, vykrádali tam sami seba (z CTTE).

Píšeš, že od piatich rokov hrávaš na klavír. Ak aspoň v troch - štyroch skladbách necítiš invenciu a ducha hudby, ale len prstolamy s melodickými rozkladanými akordami (samozrejme, aj tie sú tam, mimo iného) je to tvoj subjektívny názor.

Mmch, zahral si si niektoré z jeho skladieb? Napr.Catherine of Aragon, alebo Anne Boleyn?