adam - @ 21.05.2018 | #

Pokial prvy album bol hladanim smeru, tu je jasne ze nekompromisny nazor vyhral. Kapela je hutna a zomknuta. KOmpozicie sa postupne skladaju a graduju k velkolepemu finale, ktorym je v tomto pripade koncertny kus Vertical invader/T.H./Dr.H.Causa. Brutalny jazzovy nasup s prvkami rocku s neskutocnymi vyhravkami na saxofone s kamennou hradbou perkusii. Vyslahana vec. Dr. Honoris Causa je skladba pochadzajuca este z Joeovho soloveho eponymneho albumu, ale tu je zahrata inac. Temne, surovo a neodbytne. Temny a tvrdy a tazky je napokon cely tento album specialne jeho druha strana. Na albume zneju i nastroje pre kapelu netypicke napriklad dvanaststrunka v skladbe The Moors. Skladba Directions je reminiscencia na obdobie s Milesom, nakolko vznikla a aj bola nahrata prvykrat v 1968 pocas nahravania In a Silent way. Tu je samozrejme v inom sate a aj inom nastrojovom obsadeni.

Toto nie je najsilnejsi a najlepsi album skupiny, ale svojim zvukom je vynimocny a preto ho mam rad. Odporucam pre kazdeho aspon na jeden posluch. Neolutujete.

Judith @ 27.02.2024 17:57:03 | #
Tak tohle už divočina je. Proti až nesmělému debutu přibylo disharmonie, cestovateli na fantazijním létajícím koberci občas horký vítr chrstne písek do obličeje... Atmosféra nahrávky je magická, těším se na další alba.