Ivo, Chrudim - @ 01.04.2006 | #

Poslouchám toto album a ptám se sám sebe - musel tento geniální muzikant zemřít v pouhých 52 letech ! Kde je bůh, spravedlnost, lékaři, vše je marnost ač k pláči ! Celé to dopsal v krutých bolestech během ozařování rakoviny prostaty, klasická hudba tady předkládá jeden ze svých moderních vrcholů. Orchestr je vynikající - Ensemble Modern, německá preciznost v plné kráse. Název alba inspiroval jeden dárek od fanouška, paradoxně ne žralok, ale tarpon. Na albu, které má velmi hezký a kvalitně zpracovaný booklet (knížečku) je několik perel: Uncle Meat, Outrage at Valdes, The Girl in magnesium Dress, Ruth is sleeping, Pentagon Afternoon, Welkome to the United States, Get Whitey a fenomenální G - Spot Tornado. Původně vyšlo r. 1993, ještě za mistrova života. Jedno z alb, která určují hodnoty lidské, umělecké. Kdo je hrán 50 let po smrti je prý nesmrtelný - já myslím, že Frank Zappa bude hrán jako klasik i za 100 let.

Ondra @ 10.02.2011 21:58:28 | #
Tak skutečně argumentace "investuj nemalé peníze do originálních alb", naposlouchej a pak teprve něco kritizuj mě tedy pobavila tak moc, jako máloco za poslední léta:-))
U fanatických Zappových fanoušků právě argumentace vložených prostředků bývá častým argumentem, protože když už jsem do toho proboha vrazil 100.000, musí se mě to teda líbit a musím to všem nadšeně vykládat, aby viděli, hehe, to je typické:-)) Jinak bych mohl být skoro za snoba, a to přece nejsem, že ano...
Víš Ivo, má to totiž jednu komplikaci. Kdyby pan Zappa byl trochu v obraze vůči některým vlastním výplodům a vydal skutečně jen ten opravdu kvalitní materiál, těch alb by byla cca polovina, a potom bys ušetřil i Ty na tzv. "nemalých výdajích", když Tě už nemalé výdaje tolik rozčilují a dáváš to jiným za příklad, což mě ovšem překvapuje, u takového Tvého miláčka:-))
Je potřeba přiznat, že oněch 50% jeho tvorby, které mám na mysli, byly úlety, experimenty a také naprosté "sračky", holt peníze jsou peníze, a na ně pan Zappa skutečně byl dost, ale já mu to nevyčítám.
Ovšem argumentovat finanční hodnotou svojí sbírky mi přijde ubohé, protože na světě jsou lidé, kteří mají ve sbírce kolem 4-5 tisíc CD (nevím sice jak to dělají, ale mají) a nikoho s tím neohromují. Můj otec má Zappu kompletního také, řadu let sháněl, práce to byla nadliská to hlavně SEHNAT, a nikomu nekáže:-))
Potom je právě v průřezu té tvorby jasně vidět, kde byla kvalita, a kde byly ty sračky...