Ivo, Chrudim - @ 01.04.2006 | #

Poslouchám toto album a ptám se sám sebe - musel tento geniální muzikant zemřít v pouhých 52 letech ! Kde je bůh, spravedlnost, lékaři, vše je marnost ač k pláči ! Celé to dopsal v krutých bolestech během ozařování rakoviny prostaty, klasická hudba tady předkládá jeden ze svých moderních vrcholů. Orchestr je vynikající - Ensemble Modern, německá preciznost v plné kráse. Název alba inspiroval jeden dárek od fanouška, paradoxně ne žralok, ale tarpon. Na albu, které má velmi hezký a kvalitně zpracovaný booklet (knížečku) je několik perel: Uncle Meat, Outrage at Valdes, The Girl in magnesium Dress, Ruth is sleeping, Pentagon Afternoon, Welkome to the United States, Get Whitey a fenomenální G - Spot Tornado. Původně vyšlo r. 1993, ještě za mistrova života. Jedno z alb, která určují hodnoty lidské, umělecké. Kdo je hrán 50 let po smrti je prý nesmrtelný - já myslím, že Frank Zappa bude hrán jako klasik i za 100 let.

Ondra @ 10.02.2011 22:03:13 | #
No nechci tady nikomu kazit náladu, ale Yellow Shark je deska podle mě naprosto děsivá, její dramatičnost, nebo jak to nazvat je patrně záměrná, Zappa byl už hodně nemocný, a tak asi chtěl vytvořit něco echt výjimečného, což docela i chápu, ale mě to přijde jako mírně učesané HLUKOVÉ SPEKTRUM, nemohu si pomoct. Název "Yellow Noise" by byl mnohem příznačnější.
To jiné desky z konce 60. a začátku 70.let jsou opravdu vynikající...