Ivo, Chrudim - @ 01.04.2006 | #

Poslouchám toto album a ptám se sám sebe - musel tento geniální muzikant zemřít v pouhých 52 letech ! Kde je bůh, spravedlnost, lékaři, vše je marnost ač k pláči ! Celé to dopsal v krutých bolestech během ozařování rakoviny prostaty, klasická hudba tady předkládá jeden ze svých moderních vrcholů. Orchestr je vynikající - Ensemble Modern, německá preciznost v plné kráse. Název alba inspiroval jeden dárek od fanouška, paradoxně ne žralok, ale tarpon. Na albu, které má velmi hezký a kvalitně zpracovaný booklet (knížečku) je několik perel: Uncle Meat, Outrage at Valdes, The Girl in magnesium Dress, Ruth is sleeping, Pentagon Afternoon, Welkome to the United States, Get Whitey a fenomenální G - Spot Tornado. Původně vyšlo r. 1993, ještě za mistrova života. Jedno z alb, která určují hodnoty lidské, umělecké. Kdo je hrán 50 let po smrti je prý nesmrtelný - já myslím, že Frank Zappa bude hrán jako klasik i za 100 let.

PaloM @ 25.01.2008 13:43:25 | #
Ivo, Ivo, stojí Ti to za to po 10 mesiacoch reagovať na takú "pitomost"? Moje "vyznanie" nájdeš v reakcii na Tvoju recenziu k CD Jazz... Napíš radšej zážitky z počúvania ďalších Zappov. Ja som Zappu "spoznal" najskôr z tlače ako šaša - provokatéra amerických imperialistov, prvé posluchy hudby mi nič nedali, zdalo sa mi to celé chaotické a pre mňa nezrozumiteľné - vtedy som miloval len vznešený classic a art rock. Prišlo to neskôr,
Roxy & Elsewhere, Apostrof, Šejk, páčil sa mi Broadway the Hardway (zdalo sa mi, že tomu rozumiem...). Keďže mám aký-taký vzťah i k niektorej modernej klasike (= vážna hudba), aj vplyvom jazzu na modernu, som naozaj zvedavý na tieto 2 Tebou recenzované tituly, skúsim to zohnať aspoň na vypočutie. Zappu po 89. roku u Vás som samozrejme registroval, bol som šokovaný z jeho smrti (tak ako vždy, keď odišli UMELCI - Joplin, Lennon, Harrison (umrel s rovnakou diagnózou ako Frank). Osobne som presvedčený, že Zappa je celkovo v našich končinách hudobne nedocenený.