mct - @ 11.11.2005 | #

Nahrát album, jakým je Foxtrot, je štěstím i prokletím zároveň. Od té chvíle se vše porovnává s ním…
Album Selling England By The Pound je album vynikající, ale úrovně Foxtrotu, málo platné, nedosahuje. Chybí mu taková ta vyrovnanost a sevřenost. Je zde cítit snaha srovnat se s předchozím dílem, ale ne vždy se to daří. Zatímco na Foxtrotu nebyla slabina, tady jsou hned dvě problematické skladby - I Know What I Like (In Your Wardrobe) a More Fool Me. První je taková až odrhovačka, bohužel velmi často zařazovaná na nejrůznější výběry (a na koncerty), snad právě pro svou jednoduchost a přístupnost širokému posluchačstvu. V té druhé se zas vůbec nevedlo P. Collinsovi. Kuňká a loví pracně tóny, jestli to snad mělo představovat procítěný projev, nevím. Když tady Collinse slyšíte, nevsadili byste na něj pětník, koho by tehdy napadlo, jaká hvězda z něho vyroste…
Jsou tu ale na druhé straně opravdové skvosty – jako třeba Firth of fifth, After the ordeal, The cinema show nebo Aisle of plenty.

EasyRocker @ 09.12.2005 00:00:00 | #
michna: to už bychom do té debaty až nezdravě zabředali. Na každém albu by měl být určitý odlehčující moment...každá progová kapela kromě toho nasává své inspirace z různých směrů, tudíž i z toho popového...a někde se tyto tendence projeví více, někde méně... uznávám, že jsem se v reakci na svou oblíbenou desku od KC nechal trochu unést, ale skutečně jsem onen příspěvek nepochopil a neporozuměl mu, a proto ho nazval blábolem - což si myslím, že není nijak ostré slovo (myslím, že už tu padla ostřejší a ostatní reagující se s oním přispivatelem také nijak nemazlili). Mohl jsem mu vypíchnout, kde má chyby a jaké (kdy začínal Wetton a kde atp.), ale nepovažoval jsem to za podstatné a kromě toho už to sdělili přispivatelé přede mnou...